Tjádydádydá, aneb to je konec. Hektický rok 2016 jsme zakončili tradičně v Telči - napřed na zámku, pak v restauraci u Zachariáše. Tamní večírek byl věnován především právě dožitým čtyřicátinám našeho zvukaře Petra M., ale došlo i na dárečky vánoční obecné a objímání do nového roku před odchodem. Péefkami jsme se jen hemžili. 
Pro současnou sestavu to byla pátá ukončená sezóna, takže jako kolektivní bytost už pravděpodobně umíme lámaně číst a počítáme (bez pomoci prstů) do padesáti. Ve školce sice ještě chodíme spát po o, ale doma mastíme na tabletu nejnovější verzi Angry Birds Rio a těšíme se na Farming Simulator. Jako individuálním bytostem je nám v tomto okamžiku dohromady něco přes 220 (bez obslužného personálu), ale mentální věk bude určitě mnohem níž.   
Po tak náročné sezóně (cca 104 koncertů a pár set tisíc kilometrů) by bylo normální vytáhnout palivové články a začít kontrolovat sváry na potrubí, ale my se (někteří) prakticky nezastavíme a po krátkém oddechu hned v lednu začneme natáčet nové dvojalbum a debatovat nad scénářem filmu, neboť jsme ještě pořád v naději, že televizní rada nám natáčení přiklepne.
Všem našim příznivcům a přátelům přejeme v novém roce hodně hodně (první je příslovce, druhé podstatné jméno). Těšíme se na setkání s Vámi.  Vaši Ž& S. (31.12.)

Závěrečná adventní šňůra trvala s krátkou přestávkou devět dní a zarhnovala i čtyři kostely, z toho jeden vytápěný. Všude bylo nad nulou, i když občas jen těsně a brali jsme to od Prajzska na severovýchodě, přes jih Moravy a střední Čechy až po Sudety na západě.
Pozoruhodné byly i kilometrové nájezdy, například dodávka s aparátem byla po návratu o bezmála dva a půl tisíce starší, ale povětrnostní vlivy byly naštěstí celkem příznivé a až na zpáteční cestě ze Sokolova jsme trochu sáňkovali. Ale zoceleni návratem z Bruselu před bezmála čtyřmi lety (19 a půl hodiny nepřetržité "jízdy") jsme zvládli tu trochu sněhu a náledí levou zadní a poslední minuty poslední adventní neděle už byli všichni doma v teple a na pevné podlaze.
Cestou se nám přihodila jedna milá věc: od vydavatelského domu Universal Music (kam jsme jeden čas patřili) byla Žalmanovi doručena diamantová deska za celoživotní přínos domácí folkové hudbě. Jako dárek ke končící narozeninové sezóně si nemohli vybrat nic lepšího a faktická pocta je to i pro všechny, kteří po celá léta stáli Žalmanovi po boku (za zády).
Do konce saisony zbývá už jenom tradiční koncert na Vánočních prázdninách v Telči a celý ten hektický rok bude za námi. Je za čím se ohlížet, ale moc si nezalenošíme, protože hned v druhém lednovém týdnu začínáme natáčet nové dvojalbum a, dá-li televizní rada, začneme připravovat film. Na ten je sice do roku 2018 zdánlivě dost času, ale práce na něm bude jak na filmu. Furt se natírá :-) (22.12.)

 Letošní sadu tzv. velkých narozeninových koncertů jsme uzavřeli ve vyprodaném brněnském Semilassu (po předchozí vyprodané Měšťanské besedě v Plzni). Na poslední chvíli jsme museli hledat záskok na post saxofony, flétna, a díky tomu jsme se letmo seznámili s vynikajícím saxofonistou Rosťou Frašem. Přišel, s kolegy si v šatně udělal "čtenou zkoušku" a pak naostro bez nejmenšího zaváhání odehrál všechno včetně sólových chorusů. Ani si nestihl sundat čepici a bylo po všem.
Cédéčko, knihu a víno přišel pokřtít Roman Horký, momentálně v pracovní neschopnosti po zranění ruky, ale s podporou Viktora Porkristla. V zajímavé úpravě pro jednu kytaru a dva mužské hlasy provedli několik Romanových opusů, sklidili zasloužený aplaus a odebrali se do šatny degustovat.
Derniéru koncertu s doprovodným bandem máme naplánovanou na příští březen v Hradci Králové. Budou u toho Wabi Daněk s Milošem Dvořáčkem sr.
Fotky z koncertu najdete například v rajčetí galerii Vlastíka Franty. (4.12.)

Vydavatelství Daranus, na jehož e-shopu jsou k mání naše produkty, připravilo zvýhodněný, tzv. Žalmanův vánoční balíček. Obsahuje CD Cestující muž, knihu 70 jar písniček a povídání a kovový přívěsek s koženou šňůrkou.
Můžete objednávat tady. (13.11.)

Letos jsme se neflákali ani o dovolené: chytali jsme bronz a střevní chřipku u několika evropských moří (chytili), v Tatrách se pokoušeli vyškrábat na Kriváň (vyškrábali) a po Americe nacestovali pět tisíc mil. To vše jednotlivě, společně jsme až v polovině září přivezli vytrvalý déšť na festival do Bíliny. I když tentokrát to nebylo na nás, protože během našeho setu přesně na hodinu přestalo.
V Bílině jsme hostili Petra Hafa Havrdu, který za nepřítomného Pavla Malinu nastoupil na pozici pravého křídelního forwarda a hladce odehrál (a odzpíval) Pavlovy party, vypracoval několik pěkných útočných akcí a několikrát skóroval. Děkujeme, budeme si to pamatovat.
V Malostranské besedě, kde jsme letos hráli poprvé, proběhlo všechno překvapivě hladce, hlavně parkování bylo nečekaně snadné, měli jsme plný dům a vlastní pódiový zvuk, což je v besedě k nezaplacení.
Součástí prvního podzimního hattricku byl i koncert s pány od jazzu. Všechno si i po čtyřech měsících od setkání na Folkovém chvojení pamatovali (mají na to noty) a ostravský koncert byl, podle mínění pisatele, zatím nejlepší z rozšířených narozeninových. Škoda, že jsme si to nenatočili, ale příprava v kině Luna byl takový fičák, že už pak nikdo neměl sílu.
V jiných ohledech podzim není až taková hitparáda  Byli jsme nuceni zrušit, pro vlažný zájem, zájezd do Holandska, což oželeli hlavně ti z nás, kteří se těšili na Severní moře, královskou rodinku a hašiš.
Do konce roku nás čeká ještě asi 26 koncertů a pak částečně odstavíme reaktor a začne údržba a práce na přípravě filmu. Potřebné informace se dozvíte tady nebo (heslovitě) na našem FB profilu. (16.10.)

Je po všem, tedy jenom po prázdninách a festivalech, všechno ostatní zůstává a trvá.
I druhá polovina prázdnin jela v intencích letošního pamětihodného roku a všude, kam jsme se vrtli, posluchači neskrblili srdečnými projevy vole. Až na první srpnový pátek, který nám v Hodoníně propršel (je na to jedno hezčí české slovo, ale sem se nehodí), byl zbytek měsíce meteorologicky laskavý a všechny důležité záchytné body proletěly kolem rychlostí bluegrassového sóla.
V Telči došlo k prvnímu kontaktu s televizním štábem, který nás bude občas na cestách doprovázet a mířit na nás různými objektivy, subjektivy, kamerami, mikrofony a všetečnými otázkami. Výsledkem by měl být televizní film o Žalmanovi, věnovaný jeho padesátiletému hudebnímu působení. Čeká nás všechny spousta práce, ale vzhledem k tomu, že poslední podobná příležitost byla na přelomu století (film Láska a smrt), jsme většinou dychtiví.
Na cestách dostal Žalman množství darů, například ve Frenštátu luxusní sekyru, v Mohelnici luxusní dort, v Kyjově cestovní sadu luxusních kořalek, další v Jaroměřicích, Újezdu u Brna, Sudoměřicích, Piešťanech etc etc.
V Telči a Mohelnici s námi hrál pianista Radim Sládek, abychom nezapomněli, že podzim je za dveřmi a budeme zase několikrát koncertovat v devíti (s piánem, bicími a dechovou sekcí).
Prázdniny jsme zakončili u našich přátel v Sudoměřicích, kde jsme kromě koncertu stihli ještě plavbu po Baťově kanále a exkurzi v neuvěřitelných sklepích strážnického vinařství Botur. Nočního mýdanu byla účastna i většina kapely bratří Malinů, kteří nepřetržitě trénovali před cestou do Ameriky.
K tomu jedna perlička: protože Pavel Malina bude až do začátku podzimu v Americe, na festivalu Babí léto na Kyselce v Bílině si s námi trsne excelentní hradecký kytarista Petr Havrda (Devítka). Bude to trochu adrenalin, ale poctivě se připravujeme.
Momentálně se i my ostatní nacházíme v přípravné fázi na celozávodní dovolenou, uvidíme se až za dva týdny. Druhá polovina září bude zajímavá, mimo jiné, zájezdem do Malostranské besedy (už teď se těšíme na parkování na Malé Straně) a pak vzápětí výletem do Holandska. Na našem FB profilu to můžete sledovat i s podrobnostmi. (1.9.)  

 Naplno rozběhnutá festivalová saisona nám nedává moc prostoru k vydechnutí, takže jsme zatím schopni uvažovat v kategoriích prší - neprší, vedro - pekelné vedro, popř. průjezdná - neprůjezdná (libovolná dálnice).
Ten poslední parametr sledujeme obzvlášť bedlivě, protože v prázdninovém období se nedá dostat prakticky odnikud nikam, aby cestou nečekala nějaká záludnost s následným dopravním kolapsem a už jsme uvažovali, že budeme vyjíždět v některých případech o den dřív, protože nepřijet včas si prostě nemůžeme dovolit.
I navzdory tomu už máme na pažbách našich nástrojů několik pěkných zářezů v podobě úspěšných, příjemných nebo jinak zajímavých vystoupení. Žalmanova determinanta děšťonoše se potvrdila jenom několikrát, zato vždy důkladně a skoro vždycky přesně na čas (třeba na Portě v Ústí nad Labem, na Portě v Řevnicích, v Olomouci - Holicích a částečně v Holašovicích). Hodně nás mrzelo, že jsme kvůli očekávané slotě, která se, "naštěstí" pro iniciátory nápadu, potvrdila, museli přesunout do sucha kultůráku koncert v Dolních Kounicích - tradičně jsme se těšili na společný silný zážitek.
Na jiných důležitých venkovních eventech (Folkaliště, Folkové chvojení, Festival Na pomezí v Dolní Lomné) byly povětrnostní vlivy utlumené a bylo (většinou) pěkně a vedro. Největší extrémy: Teplice (nomen omen) vs. Císařská jeskyně v Moravském krasu (tam bylo 7 stupňů a hezky se nám tam zpívalo).
V druhé polovině prázdnin se důležitá místa, na kterých nám záleží, ještě zahustí a prakticky před každým víkendem budeme sledovat meteoradary a z barvy šatů Taťány Míkové odhadovat, bude-li pršet a zmoknem. Každopádně do Telče, Kyjova, na pardubický zámek, do Piešťan a do Mohelnice bereme kromě nátělníku a měřiče Dobsonových jednotek i nafukovací kajak. Jeden nikdy neví... (25.7.)  

Víme, že není spravedlivé vyzdvihovat jednu událost na úkor ostatních, ale když ono Folkové chvojení bylo fakt výjimečné.
Letos jsme uzavírali, tzv. šlusovali, celou dvoudenní akci, což je úloha čestná, ale zároveň i nevděčná, protože publiko už bývá ubito mnohahodinovým poslechem zvuku, sezením, horkem (a někteří i vytrvalou konzumací výtrusů kvasinek v cukerných roztocích) a koncentrace na výkon umělců opadává. Ale když se finále vydaří, je dlouho zdrojem hezkých vzpomínek a samovolných legend.
A to se právě stalo nám. Poprvé od března jsme zase hráli rozšířeni o dechovou sekci, buben a piáno a v závěru ještě o doprovodný chór kolemjdoucích a přeživších muzikantů, takže nás na pódiu bylo dobře pětadvacet. To jsou ty momenty, na které budeme jednou v důchoďáku vzpomínat. (21.6.)

Poprvé v aktuální sestavě jsme zkusili, co je pravdy na legendární hlášce "Do Kolína za holkama". Byly tam a několik zajímavých exemplářů přišlo dokonce večer do divadla.
Přestože blízkost továrny TPCA je patrná v celém městě, několik ulic kolem centra zůstalo sympaticky umouněných, Kolín má v tomhle punktu zřejmě silnější historickou setrvačnost než třeba Mladá Boleslav a developeři se do něj zatím nezakousli.
Na křest se k nám zase přidali Honza Hlaváč s Terezou Královou, se skoro kompletním sortimentem (CD, kniha, víno) a zaplněné divadlo vděčně aplaudovalu Honzovým vtipným komentářům.
Doufáme, že příště bude dřív, než za pět let, protože v kolínském divadle nám vždycky bylo dobře. (2.6.)

Naše outdoorové aktivity obvykle začínají na Folkovém kvítku, letos ale první hraní venku připadlo už na 5. květen. Pravděpodobně nikdo z nás do toho dne netušil, jak pěkný je v Kladně zámek a jak malebná je u něj zahrada, s dochovaným sanktuáriem a venkovní šachovnicí. Z přilehlého medvědária nás pozorovaly Marta a Míša, medvědice zachráněné poté, co je v roce 2001 opustil ukrajinský cirkus v Moravských Budějovicích.
Do konce května jsme hráli venku ještě čtyřikrát a zatím jsme měli kliku na počasí - kromě výše zmíněného festivalu na Konopišti, kde pršelo přesně po dobu našeho vystoupení. Ale tam už to patří k folklóru a tamní nepromokaví diváci tím nebyli nijak zaskočeni. (30.5.)

Po několikadenní pauze jsme utržili hned dvě čtyřdenní šňůry po Moravě a Slezsku, přičemž během té první (Lanškroun, Rýmařov, Leskovec nad Moravicí a Opava) jsme dokonce bydleli na jednom místě a fakultativně vyráželi do okolí. Pro penzion U Marka v Leskovci nad Moravicí máme jen ty nejlepší reference - pan majitel nám vysvětlil cestu k přehradě Slezská Harta a zahrnul nás všemi myslitelnými požitky (některé, např. pivní koupele, jsme ani nestihli vyzkoušet) a na rozloučenou ještě vybavil skopovými klobásami z vlastního chovu a výroby, abychom cestou domů neměli nouzi.
V dalším týdnu (Třebíč, Břeclav, Znojmo a Frýdek - Místek) s námi jezdila úderná jednotka e-shopu BandsMarket.cz, kde jsou k mání věci související se Žalmanovými narozeninami. Večery po koncertech jsme proto trávili v údivu nad zkazkami Honzy Hlaváče ze světa velkého šoubyznysu. Ještěže tam nepatříme... (17.4.)

Stručný report o jarním kole narozeninové ligy:
pro první utkání v píseckém divadle jsme si ulehčili ostrý start předsunutou technickou generálkou, po které zůstala scéna postavena a všechny čudlíky nastaveny, takže oficiální předpremiéra před publikem proběhla celkem v klidu. Kmotrem cédéčka byl Jiří Smrž, písecký písničkář, dvojnásobný nositel Anděla a Žalmanův dávný kolega z poslední sestavy Minnesengrů.
Pravá jatka propukla až o několik dní později v pražské Lucerně (hlavní koncert připadl přímo na den Žalmanových narozenin). Všechno bylo najednou jinak a všechny těžce nabyté jistoty zůstaly na ulici. Koncert byl komplikovaný hlavně množstvím gratulantů v první půlce a svoje vykonala i nervozita - přece jen v Lucerně se nehraje každý den. Nicméně výsledný dojem je kladný a spoustě diváků jsme přivodili zážitek, na který asi budou dlouho vzpomínat. 
Zvolená směsice gratulantů byla opravdu pestrá: Robert Křesťan se staršími dvěma bratry Malinovými, Xindl X s doprovodným duem, Aleš Brichta & company, Václav Neckář s doprovodem, Wabi Daněk, Miroslav Donutil a nečekaně se objevil s dárkem i Roman Horký.
V druhé části se nadělovalo dál - od příznivců z bývalého fanklubu dostal Žalman skotský kroj, následně kapela přidala zájezd do Skotska, aby nemusel v kiltu běhat po Českých Budějovicích.
Na parket Lucerny se vmáčlo kolem 1400 diváků, což bylo akorát. Velký dík patří oběma manažerům, oběma zvukařským týmům, naší věrné AH, která měla na povel týlové zabezpečení (a počínala si opravdu zkušeně) a konferenciérovi koncertu Jardovi Samsonovi Lenkovi (pro tu příležitost se vybavil čundráckým smokingem), který celý maraton zvládl s nadhledem a humorem.
Třetí koncert v budějovickém Metropolu byl také velmi pestrý. První půlku si rozebrali bývalí členové Spolu - nejprve tzv. Praspol (Pavlína Jíšová, Žalman a Tonda Hlaváč), poté Pavlína se svým současným babincem a nakonec přišlo překvapení v podobě Spolu 95/96 (Lenka Slabá, Jarda Matějů, Vojta Zícha a Petr Novotný). Hlavně Lenka Slabá byla pro mnohé milým bonusem a sklidila zaslouženou ovaci.
Druhá část tradičně patřila současné sestavě, rozšířené o doprovodný band. Výjimka z pravidla, že doma není nikdo prorokem (a v Českých Budějovicích to platí dvojnásob) se zdařila. Večer vedl a jednotlivé položky programu odbavoval Pepa Štross. (25.3.)

Naše průniky na Slovensko jsou prozatím velmi sporadické, a to se ještě zhoršilo po nedávném odchodu pana Františka Repy, ředitele KC Vajnorská v Bratislavě, do penze, čímž se nám uzavřela jediná pravidelná štace na Slovensku a byli jsme odkázáni na občasné pozvání na některý letní festival.
O to víc nás potěšila nabídka Romana Horkého ke společnému koncertu s Kamelotem v Bánovcích nad Bebravou. O spontánnosti slovenského publika by se daly vyprávět legendy, i tentokrát nás dojalo, jak slovenští milovníci českého folku neskrblí emocemi a dokážou si večer prožít.
Překvapením byl dar pro Žalmana k narozeninám - primátor města Marián Chovanec osobně Žalmanovi předal sochu kytary v životní velikosti z dubového dřeva (celomasiv). Nedá se na ni hrát, ale dá se s ní výborně posilovat (váží jako průměrný devítiletý chlapec).
Report o následném večírku (až raníčku) už přesahuje rámec této zprávy, nicméně domů všichni dorazili v pořádku a bez ztráty řidičáku. (14.3.)  

Nová cédéčka už mají první spokojené majitele.
Po bezmála jedenácti letech jsme se podívali do Tylova domu v Poličce (příhodnější by bylo, kdyby se jmenoval po Bohuslavu Martinů, ale ten název by vypadal divně) a udělali jsme si s místním publikem hezký večer. Lepší zahájení seriálu 70 JAR TOUR jsme si ani nemohli přát. Všechno bylo, i závěrečné standing ovation. Děkujeme. (12.3.)

Týden po knížce dorazilo z výroby i nové CD Cestující muž. Kromě níže uvedeného e-shopu bude možno si ho opatřit i na našich koncertech (i s podpisem). Netlačte se všichni, máme jich dost.
Cédéčko obsahuje 15 písní, z nich zhruba polovinu už jsme si testovali naživo před publikem. Hostů je přiměřeně - dva bubeníci, pianista, flétnista, hráč na křídlovku a houslista. Cédéčko vznikalo poměrně dlouho - první tejky jsme natočili už v roce 2014 a v klidu a soustředěně jsme na něm pracovali, kdykoli se nám chtělo nebo byla příznivá konstelace. Nahrávka vznikla v našem domovském studiu MK Production v Českých Budějovicích a vyseděl ji tradiční režisérsko - zvukařský tandem Petr & Petr.
Celý obal ručně nakreslil Josef Bruckmüller, českobudějovický výtvarník a Žalmanův spolutramp z éry osady Hvězda jihu.
Poslední píseň Oblázky lze považovat za bonus, protože ji nahráli hostující muzikanti z okruhu pianisty Radima Sládka (někteří s námi budou k vidění naživo na narozeninových koncertech) a Žalman ji jenom nazpíval. (9.3.)

Dnes vyšla v nakladatelství Daranus knížka 70 jar, písniček a povídání, která je už v tuto chvíli k mání v e-shopu na http://www.bandsmarket.cz/zalman. Křest bude 20.3. v Lucerně.
Níže vydavatelská anotace:
Folkový bard Pavel Žalman Lohonka věnoval tuhle knížku sobě k sedmdesátým narozeninám a svým fanouškům ku potěše. Z téměř pěti set textů, které napsal během osmačtyřiceti let, kdy se profesionálně věnuje muzice, vybral Žalman sedmdesát, jež jsou mu nejbližší. A doplnil je sedmdesáti kratšími či delšími vyprávěními, které mu do pera diktovala intuice a životní zkušenost moudrého a vyrovnaného člověka.
Žalman se své texty nesnaží vysvětlovat, nedává návod, co chtěl tou kterou slokou a tím kterým refrénem říct a co ten který obrat znamená. Ale pokud budete mít hlavu a srdce otevřené, dojde vám to. A víc než jen to. Složí se vám před očima portrét muže, který si mnohé prožil, mnohé si vysnil a o mnohém smí tiše a nevtíravě mluvit. Pokud mu porozumíte, vaše staré duše se potkají. (1.3.)

Na oslavy 70. výročí VBNŽ (Velkého březnového narození Žalmana) se připravujeme opravdu zodpovědně, pročež jsme si na jedno nedělní odpoledne pronajali divadlo v Českém Krumlově, kam jsme natahali všechny nástroje, bedny, dráty, bezdráty a různé další elektrospotřebiče a cvičně jsme si to všechno zapojili, nastavili a přehráli.
Další příležitost už nebude, protože v divadle v Písku už pojedeme všechno naostro a před publikem. Nicméně i koncert v Písku vnímáme trochu jako generálku před velkou show v pražské Lucerně, kde bude ještě větší zmatek, spousta hostů, emoce, dojetí, dvě propojené zvukové aparatury a množství dalších záludností. (29.2.)

Protože koncerty s rozšířenou sestavou se neúprosně blíží, zahájili jsme seznamovací sedánky s novými spoluhráči. 
Pro účely naší celebratio versus populum se rozrosteme o následující pány: Radim Sládek - klávesy, Marek Buble - saxofony a flétna, Petr Koptiš - trubka a křídlovka, Tomáš Brož - trombon, Václav Švec - bubny a činely. Naši noví hudební kolegové se rekrutují z převážně českobudějovických jazzových kapel, např. Musiquarium, unORGANized band, Old Steamboat Jazz Band, Harlemania a dalších (nechápeme, jak to můžou stíhat). Zcela zvláštní případ je Marek Buble, který už stihl hrát s úplně každým - od Karla Gotta až po Lauru a její tygry. 
Aranží se ujal Radim Sládek a nebudou to mít s námi jednoduché, protože pohyb v našich folkových tóninách je pro dechové nástroje poněkud nepohodlný a v jejich partech se to černá křížky, až hanba. Schválně - jaké předznamenání má altsaxofon ve znějícím Há dur?
Nacvičili jsme spolu osm skladeb, kterými budou koncerty v Písku, pražské Lucerně, Českých Budějovicích, na několika festivalech a během podzimního kolečka v Brně, Plzni a Ostravě vrcholit. Těšíme se, bude to adrenalin... (13.2.)

Od posledního výletu do Červeného Kostelce uplynulo 2026 dnů - tehdy zrovna slavil narozeniny Vojta Dyk, frontman kapely Nightwork a bigbandu B-Side Band a hráli jsme tenkrát v parku u divadla.
Přijet po tak dlouhé době, a ještě v den, kdy v televisoru běží tzv. velkolepá zábavná show Nejchytřejší Čech, se zdálo být celkem riskantní, protože my jsme nenabízeli žádné zcela nové soutěžní disciplíny a nikdo z nás nemá takové charisma jako Roman Šmucler, zvlášť poté, co se podruhé oženil.
Ale znovu se potvrdilo, že ještě zbývá dost lidí, kteří dají přednost autentickému zážitku (za kterým si musejí někam dojít) před gaučovou zábavou. Konkrétně v Červeném Kostelci jich bylo plné divadlo.
Narozeniny měl zrovna Tomáš Linka. (8.2.)

Za poněkud tajemným názvem Ranč v DýBí se skrývá bývalý statek s kamennou stodolou v Dolním Bezděkově u Bratronic u Unhoště u Kladna u Prahy. Hráli jsme ve stodole na pozvání majitele statku, bývalého několikanásobného ministra, hejtmana a dnes poslance parlamentu, místního zastupitele a chovatele koní Petra Bendla.
Teplota ve stodole byla někde mezi "dech se stává viditelným" a "francouzská auta přestávají startovat" (my používáme souhrnné označení zima jaxviňa), tak jsme se chodili ohřívat k venkovnímu ohništi a utěšovali se, že po prosincovém kolečku adventních trhů večer zvládneme. Ovšem samostatný koncert má nejméně dvojnásobnou délku a ta hodina navíc byla znát - ke konci jsme už trochu obtížně artikulovali (o prstech nemluvě), takže u některých kulometných textových pasáží, třeba "že se lidi mají rádi, doufal" jsme taky doufali, že diváci slova znají a případně si je domyslí.
Až na místě jsme se dozvěděli, že večírek se koná v předvečer hostitelových padesátin, pročež dodatečně gratulujeme a těšíme se naviděnou za nějakých příznivějších klimatických okolností. (25.1.) 

Středa 20. ledna odstartovala ostrý provoz letošního hektického roku, a to hned ve třech různých ohledech:
1. poprvé jsme letos hráli. V Klatovech jsme byli naposledy služebně loni v září, kdy jsme zpěvem písní na tamním náměstí podporovali projekt Dnů evropského kulturního dědictví. Do místní továrny na kulturno jsme se ale v roli umělců podívali posledně bezmála před dvanácti lety a o to větší bylo očekávání a obavy, jak to dopadne. Nezapomněli.
2. domíchali jsme nové album a v zákulisí v Klatovech jsme si ho rozdali k připomínkovému řízení. Poprvé v historii máme dva měsíce před vydáním hotovou nahrávku a shodu na podobě obalu, a tím i rezervu na případné zásahy. Sice nesmíme ani naznačovat, ale aspoň něco: nové cédéčko váží 15 písní a měří skoro 50 minut.
3. poprvé jsme si zarejdili na sněhu. Jak jsme si v prosinci lebedili, že je k nám tentokrát zima laskavá a shovívavá, návrat z Klatov naznačil, že to ještě může být všechno trochu jinak. Hrabající kamióny v kopcích, zamrzlé ostřikovače a chvílemi bílá tma - všechno bylo. Ale pro nás, co jsme se dokázali vrátit ve sněhové vánici přes půl Evropy z Bruselu, to byla drobná epizoda, která se řeší maximálně zesílením rádia. Konec rouhání. Snad to nebude běžný stav po zbytek zimy, když už máme to GO (globální oteplování). (21.1.)

Prosíme o pomoc a případné šíření mezi hudbymilovným národem:
v noci z 29. na 30. prosince bylo našemu kytaristovi Pavlovi Malinovi v Českých Budějovicích vykradeno auto. Kromě osobních věcí přišel o kombo a pedalboard s efekty. Kdybyste cokoli z přiložených fotek někde viděli a měli pocit, že to může pocházet z krádeže, prosíme, napište nám do vzkazů, nebo se spojte s Pavlem přes Facebook, kde se můžete dozvědět i další detaily.Za informace vedoucí k nalezení kradených věcí byla vypsána odměna 10 tisíc korun.
Děkujeme. (8.1.)

Spolu s přáním všeho dobrého v novém roce vítáme všechny naše příznivce a zvědavce na novém webu. 
Nějakou dobu ještě potrvá, než se  všechno doladí do funkční podoby a vychytají se mouchy, aby se stránky svižně načítaly a správně zobrazovaly na všech typech displejů - od smartphonů, přes tablety, po standardní monitory - takže prosíme o trpělivost. Budeme mít na stránkách některé dosud nevyzkoušené technické fígle (třeba automatické přebírání některých příspěvků z kapelního profilu na Facebooku) a v současnosti zahrnujeme programátory množstvím požadavků, které oni postupně zpracovávají. 
Do konce ledna by ladění stránek mělo být hotové. (5.1.)

(text je převzatý z předchozího webu, který byl jinak strukturovaný. Případné odkazy na fotky tedy nejsou v dnešní podobě funkční)

Jsme v cíli (letošního roku). Podle zvykového práva dva dny před koncem roku koncert v konírně telčského zámku, pak posezení v restauraci U Zachariáše (letos i s muzikou) a druhý den přesun do Českých Budějovic, kde Žalman pořádal poslední večeři. Říkáme tomu Silvestr praecox. Volba padla na vynikající restauraci Brio, která je nám blízká nejenom mimořádnou kuchyní, ale i profesním krédem, že věci se mají dělat naplno a opravdově, nebo radši vůbec.
Tentokrát se decentní mejdan odbyl jenom v úzkém kruhu, protože plynule přešel v pracovní poradu a u toho jsme chtěli být sami.
Uvidíme se zase v polovině ledna na několikadenním soustředění s nácvikem nových písní.
Na šesté fotce je náš společný kapelní vánoční vzájemný dárek - protože většina z nás jsou kávoví labužníci, koupili jsme si cestovní pákový presovač. Někdy se za námi stavte v šatně, odborně vám připravíme libou kávu.
Skončil rok, který kolektivně považujeme za úspěšný, protože všechno, co jsme si před se vzali, jsme splnili. Nadcházející období bude mnohem výživnější, poněvadž začne náročná příprava mnoha aktivit spojených se Žalmanovými sedmdesátinami. Zveme vás, abyste to, alespoň zpovzdálí, prostřednictvím webu, facebooku, ale hlavně koncertů, prožili s námi.
Přejeme vám, aby nový rok byl lepší než bude. (31.12.)

Většinu zimních outdoorových aktivit jsme si letos odbyli v rozmezí jednoho týdne a okolnosti byly mimořádně příznivé - suché silnice, teploty nad nulou, vyhřátá pódia i penziony a vánoční punč o tisíci chutích. K pohodě přispělo i to, že jsme si všude vozili vlastní vybavení a mohli jsme tudíž používat bezdrátový monitoring bez nutnosti zdlouhavých zvukových zkoušek a zvuková pohoda na pódiu byla srovnatelná s jakýmkoli koncertem pod střechou.
Tradičně nejvíc se nám líbilo v Olomouci, kde je organizace vánočních trhů dotažená k dokonalosti a na naše vystoupení se přišlo podívat hodně lidí (viz. foto). Druhý den jsme si (taky tradičně v Olomouci) vyfotili letošní kapelní péefku.
Když nepočítáme Telč, čekají nás ještě tři zájezdy, tentokrát na západ a letošní rok se uzavře. Bilanci roku 2014 přineseme v lednu, až si spočítáme kosti. (15.12.)

Nový klip k písni Na holý zemi už visí v prostoru. Vede k němu několik cest: na našem FB profilu, na tomto webu v sekci video nebo přímo na YT. (10.12.)

První letošní kryogenní seanci jsme utržili na náměstí v Nýřanech. Výška, tlak, teplota, rosný bod: 345, 1012, 2, -4.
Vzhledem k tomu, že letos máme na fermanu celkem 5 venkovních hraní, sledujeme pečlivě předpovědi a utěsnujeme na svých outfitech poslední skuliny, které se v Nýřanech ve větru prozradily. Vydržet hodinu stát na mrazu prakticky bez pohnutí vyžaduje pečlivou přípravu a, i když opakování zážitku v Opavy před čtyřmi roky (-23) zřejmě letos nehrozí, nic nepodceňujeme. (29.11.)

Včera jsme poprvé předložili k širšímu kapelnímu názoru nový klip, tentokrát k písni Na holý zemi. Po zapracování připomínek (zhruba do dvou týdnů) ho najdete na našem kanálu Youtube, i na stránce video. (19.11.)

Naše ideově zastřešující eseróčko FOLK ŽIJE! zřídilo nový e-shop, kde zájemci (kromě jiných kapel) najdou i naše CD/DVD Živě v Telči 2012, album Budějky a trička s logem Žalman & Spol. Podle posledních informací by se časem měly objevit i naše starší, normální cestou nedostupné tituly.
E-shop běží na adrese eshop.folkzije.cz, odkaz najdete i v horní navigační liště. (19.11.)

Říjnový report.
Společné aktivity začaly až v polovině měsíce výjezdem na Moravu (Vrbno pod Pradědem, Ostrava, Brno), dalšími záchytnými body byly Ivanka pri Dunaji a Tábor.
V Ivance pri Dunaji jsme si chvíli připadali jako v Ivance pri Dubaji, protože se zvolna proměňuje v útočiště bratislavských boháčů a najít vilu, která má ve svých útrobách pub Šakal, nám chvíli trvalo.
Do divadla v Táboře se Žalman vrátil po necelých třech letech, jako "nová" kapela jsme tam byli poprvé. Hráli jsme v sálu "možná přijde i kouzelník" a potěšilo nás, že byl plný i druhý balkon. To se to zpívá, když máme s kým...
Po koncertu v Ostravě (děkujeme Lucy za hezké fotky) jsme bydleli v Polance nad Odrou v ubytovací části centra asistované reprodukce. Čekali jsme ranní vizitu nebo nějakou jinou známku, že jsme na zdravotnické půdě, ale nic se nestalo, jenom paní uklizečka nám řekla, ať klíče necháme ve dveřích. Zejména pánové si při odchodu oddychli, že po nich nikdo nic nechtěl :-) (6.11.) 

Po poměrně náročné licitaci se nám podařilo uzavřít smlouvu se společností Česká muzika s.r.o., na jejímž základě (smlouvy, ne společnosti) bude televizní kanál Country No. 1 vysílat naše videa. Prozatím jsme předali balíček jednotlivých písní z DVD Živě v Telči, brzy bude následován některými klipy z naší vlastní produkce. (23.10.) 

Listopadový termín našeho koncertu v Malostranské besedě byl zrušen, zřejmě v důsledku nepozornosti ze strany pořadatele, který do termínu obsadil ještě někoho jiného. Omlouváme se a budeme se těšit 13.11. v KC Novodvorská. (16.10.) 

Kdyby měl někdo v pátek, v předvečer srazu fanklubu, odvahu tvrdit, že na víkend se udělá hezky, pravděpodobně by ho svědci takového prohlášení vynesli do mlhy a mrholu a nechali ho tam přemýšlet o drzých průpovědích. Nicméně v sobotu ráno vykouklo slunce a koukalo na naše hemžení až do západu, okolní lesy byly obtěžkány houbami nejrůznějších ras a plemen a kolem chalupy Na Bělici zněly nepřetržitě kytary (až do nedělních časných hodin a pak ráno znovu).
Ti, kteří letos vážili cestu, doufáme, nelitují, včetně několika nových adeptů, z nichž se časem třeba vyvinou členové. Žádné programové mimořádnosti se nekonaly, podstatné bylo se po roce sejít a strávit spolu kousek babího léta. A tahle ambice se, myslíme, naplnila.
Každoročně na tomhle místě děkujeme a každoročně tradičně největší dík patří osádce chalupy, která se zase ze všech sil snažila, aby naše přání byla splněna dřív, než nás napadnou. Disciplínu "péče o hosty" dovedli k olympijské dokonalosti.
V našem kapelním kalendáři už teď je u posledního zářijového víkendu 2015 záznam "sraz fanklubu". Doufáme, že ve vašem taky. Další fotky na našem FB profilu. (4.10.) 

Září bylo z podstatné části vyplněno celozávodní dovolenou (neplacenou), čehož využil každý podle svého gusta, peněženky, fantazie a konzumní přichylnosti.
Zpátky do civilu jsme se vrátili v Malostranské besedě a po ní v rychlém sledu následovaly tři štace, jedna zajímavější než druhá. V Besednici u Velešína jsme hráli v kinosále místní školy na podporu nových oken pro besednickou Betlémskou kapli, následující den ve Svitavách v novém (alespoň pro nás) kulturním centru Fabrika a hattrick jsme zakončili v Doudlebech nad Orlicí v zámecké sýpce. Odtud jsou i fotky, kromě první, která je z oběda v Žamberku - v restauraci Imrvere na náměstí podávají kotlíkový guláš opravdu v kastrůlku.
Víkend bude ve znamení setkání fanklubu, tak jsme zvědavi, jak to dopadne s hojností hub, hojností deště a hojností účastníků srazu. (25.9.) 

Loučení s létem bylo krátké a úderné - našich vyhrazených 40 minut na Mohelnickém dostavníku uletělo tak, že jsme se ani nestačili pořádně rozkoukat a už jsme se klaněli.
Teď máme dva týdny na údržbu a děláme, co komu kapsa dovolí. Uvidíme se až 16. září v Malostranské besedě a začneme hned koordinovat podzimní aktivity. Do jubilejního roku 2016 už zbývá jen 16 měsíců. (2.9.) 

Z prázdninových zastávek máme před sebou poslední - sobotní večer na Mohelnickém dostavníku.
Srpnové počasí dělalo radost amatérskám houbařům v nás, jako muzikanti hrající venku, občas i bez střechy nad hlavou, jsme zažili několik horkých (hlavně mokrých) chvilek a na některé propršené součásti naší výbavy se teď spoléháme se zvýšenou ostražitostí.
Zřejmě největší manévry byly ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm, kde pódium v amfiteátru není zastřešené, protože stylově čistá bouda se šindelem na střeše asi není úplně levná záležitost a z běžného venkovního supportu by památkáře trefil šlak. Takže jsme připravené, zadrátované a navzučené vystoupení museli kvůli přeháňce rychle sklidit, po dešti z pódia vystrnadit louže, fénem vysušit zásuvky a znovu postavit, zadrátovat, nazvučit a modlit, aby se to celé neopakovalo. Radegast naše prosby zřejmě slyšel, protože pršet začalo zase až pět vteřin poté, co jsme dohráli.
Ostatní festivaly byly standardně vybavené a na Fortunu do Pardubic jsme dokonce přivezli slunečné počasí, ale celkový dojem z druhé půlky prázdnin to nijak nevylepšuje. O to víc nás těší, že některá důležitá venkovní vystoupení (Vranov, Dolní Kounice, Telč) jsme si odbyli v klimaticky příznivější části léta.
Z Mohelnice se rozběhneme na všechny světové strany, neb začíná dvoutýdenní celozávodní dovolená. Poprvé se uvidíme až 16. září v Malostranské besedě. To bude radosti a vzpomínání (co tam bylo sakra za akord). (25.8.)

Zdá se, že letošní příměří s živly skončilo, naštěstí až po koncertu na zámku v Telči. Na letošních Prázdninách jsme se jenom mihli, protože druhý den byly v plánu dvě zastávky, tak i večírek byl přiměřeně decentní (kelímky na poslední fotce nebyly jenom naše). Podobně jako v Dolních Kounicích a na Vranově, i v Telči se dařilo úplně všechno - teplota a sucho tak akorát, nádvoří příjemně zaplněné, sluchátkové odposlechy jsme ještě víc vymazlili (teď už se posloucháme stereo) a v šatně bohatá tabule s úžasným chlebem, jehož původ se nám nepovedlo zjistit.
Druhý den už to nebyla taková hitparáda, protože odpolední vystoupení v Kašperských Horách částečně propršelo, pak cestou na západ se přehánělo v desetiminutových intervalech (cestou jsme viděli celkem čtyřikrát duhu) a pak na zámku ve Svojšíně jsme ani nedohráli, protože náhlá bouřka nás doslova vypláchla z pódia a zbytek víkendu jsme vysoušeli, utírali, wapkovali a vyhazovali různé části výbavy.
Snad to nebude trend pro zbytek prázdnin. (4.8.) 

Jednoznačně nejvydařenější zastávkou (z dosavadních prázdninových) byl koncert v klášteře Rosa coeli v Dolních Kounicích. Těší nás to o to víc, že loni jsme vinou nečitelné meteo situace přesouvali produkci do sálu a nakonec pršelo v celé Evropě, kromě DK. Proto jsme letos zvlášť obezřetně sledovali matematické modely a pokoušeli se Taťáně Míkové doručit prosbu, aby udělala hezky. Tímto děkujeme - jenom jste, paní Taťáno, mohla klidně ubrat 10 až 15 stupňů.
V Dolních Kounicích jsme také dovršili causu "in ear monitoring", pročež jsme v kláštěře měli poprvé všichni čtyři bezdrátová sluchátka a podlahové monitory jsme nechali v autě. Nejvíc si změnu asi vychutnal náš zvukař Petr Michal, který se nemusel přetlačovat s hlukem lezoucím z pódia a měl díky tomu nad zvukem totální kontrolu. Budeme si na nový systém muset zvyknout, protože ne každému vyhovuje, že má dvě hodiny v kuse něco nacpáno do hlavy, ale po zvukové stránce by se naše koncerty měly dostat na úplně jinou úroveň (samozřejmě lepší).
Odhodlávali jsme se k té změně poměrně dlouho a rozhodující pobídkou byla ne příliš šťastná zkušenost s některými letošními festivaly. Dolní Kounice se díky tomu staly milníkem, od kterého postupujeme do vyššího levelu (rozhodně alespoň na samostatných koncertech). Uvidíte-li nás v budoucnu, ty tenké hadičky, které nám vystupují z hlavy, nejsou umělá výživa, ale dráty ke sluchátkům (nejvíc to bude patrné na ostříhané části souboru).
Potěšilo nás, že rorýsi v klášteře pořád bydlí a dávají hlasitě najevo nesouhlas s vpádem vetřelců, je naopak potěšilo, když jsme se v noci odstěhovali. (20.7.)

Vstoupili jsme do nejrušnější části roku (nepočítáme-li předvánoční období) a s ní jsou tradičně spojené dlouhé přesuny a pobyt v nebezpečném venkovním prostředí, plném klíšťat, ranních návratů z vinných sklepů, alimentárních onemocnění a srážek se zvěří.
Všechno nedobré se nám prozatím vyhýbá a z těch několika festivalů, které už jsou za námi, to vypadá na hezké léto. Fotky jsou z Folkového chvojení (díky, Petro), které se pátým ročníkem vyprofilovalo v jedno z nejhezčích muzikantských setkání, a ze zájezdu do Klentnice, kde jsme hráli v mystickém prostředí pod Sirotčím hrádkem. Na ostatních akcích bylo také dost přístrojů na zastavování času, ale na obrázky zatím čekáme. Třeba z archeoskanzenu v Modré u Velehradu, kde jsme na oslavě desátých narozenin skanzenu měli čest zahrát si napůl s Hradišťanem. (22.6.)

S letošním festivalem Folkaliště byla spojována velká očekávání, protože čtvrtým ročníkem vstoupil do kategorie dospělých přehlídek. Samozřejmě záleží na metodice počítání - někteří kompetentní započítávají i pokusný balónek na srazu fanklubu v roce 2010, ale to na okolnostech celkem nic nemění.
Za sebe můžeme hodnotit pouze první den, protože v sobotu nás ferman odvál na jižní Moravu, ale z pátku máme dojem, že žlutý tým Jirky a Jany Kutišových dotáhl celou organizaci k naprosté dokonalosti a dramaturgie našeho fanklubího presidenta Pavla Nováka za nimi nijak nezaostávala. Jsme rádi, že jsme mohli přispět ke všeobecné spokojenosti a doufáme, že po konečném zúčtování dospěli aktéři k rozhodnutí pokračovat. Folkaliště se velmi rychle etablovalo a není za tím jen kouzelné prostředí chalupy Na Bělici.
Šlusovali jsme první festivalový večer a pozvali jsme si na pódium Pavlínu Jíšovou, která se svou dcerou páteční večer omoderovala, náš zvukař si vyzkoušel práci s mixážní konzolí DiGiCo SD9 a má teď o čem přemýšlet :-). Samá pozitiva... (8.6.)

Po loňském milém zážitku v Rosicích, kde jsme na Hudebních slavnostech sdíleli pódium s místní ZUŠkou, nám letos předskokany v Přibyslavi dělaly děti z místní mateřské školy. S předem vybranou společnou písní děti neměly žádný problém, dokonce ani na místě domluvená změna tóniny je nerozhodila. Na obrázku to není ono - abyste ocenili jejich roztomilost a bezprostřednost, připravíme videoklip (jakmile nám dorazí obrázky od městské kabelovky).
O nadcházejícím víkendu budeme slavit v Sudoměřicích jedny spřátelené kulatiny, Manitou nám buď milostiv. Nějaké publikovatelné fotky (zřejmě z prvních fází mejdanu) čekejte po víkendu. (18.5.)

Přiblížil se termín květnové Malostranské besedy. Protože jsme celé jaro pilně zkoušeli, slibujeme, že celá první polovina koncertu bude sestavena z nových písní, t.j. těch, které vznikly pro současnou sestavu. (5.5.)

První video z vlastní dílny je ve virtuálnu. Najdete ho na adrese https://www.youtube.com/watch?v=yf6QQT5MAb4, nebo, pokud nás sledujete na FB, můžete k němu i přes náš profil.
Ambice je taková, že k vybraným nově natočeným písním bychom rádi pořídili podobné neumělé hýbací podívané a za dva roky, až si ke kulatým narozeninám Žalman nadělí nové album, je k cédéčku přidáme jako DVD bonus. Jestli se nám to podaří, ukáže čas a zřejmě i kolísající míra chuti a nadšení, ale nějak jsme začít museli. Za prvních osm hodin si klip promítlo asi 400 lidí, což není úplně marný začátek. (7.4.) 

Možná za to může silné mystérium mezinárodního filmového festivalu: pokaždé, když jsme v Karlových Varech, řešíme nějaké pohyblivé obrázky. Při loňském zájezdu jsme poprvé viděli sestříhaný DVD záznam z Telče a letos byl ke kolektivnímu posouzení předhozen první hudební klip z vlastní dílny. Po zapracování připomínek ho najdete na našem YT kanálu.
Hraní v Karlových Varech pro nás začíná mít punc koncertu pro jazykovou menšinu, protože divadlo Husovka je blízko městského divadla, grandhotelu Pupp a přilehlých luxusních ulic, kde už se většinou neobtěžují s dvojjazyčnými nápisy a všechno je rovnou jenom v azbuce. Snad nebude mít Putin v budoucnu nápad, že je třeba ochránit zájmy Rusů v Karlových Varech a nepošle tam armádu. Rádi bychom si totiž v Husovce ještě někdy zahráli - tamní koncerty dýchají lidským teplem a spoluúčastí. (4.4.)

Připomínka 20. výročí dokapelyvstoupení se objevila i na serveru Musicopen.cz, autorka Lucia Nováková (v našich hudbypisných šířkách známá jako Lucy), coby očitá (a ušitá) svědkyně koncertu v Malostranské besedě, popisuje, jak to tam všechno bylo. (3.4.)

Vědomostní qíz, zmiňovaný v předchozím záznamu, má svého vítěze (vítězku), ale to v žádném případě neznamená, že se nemáte dál pokoušet. Jenom už nikomu dalšímu nebude náležet titul Znalec v oboru žalmanologie (až do příštího testu).
Celý březnový koncert v Malostranské besedě se točil okolo společného výročí Pavla s Petrem a hypernarozeninové dekády na konci měsíce. Zahráli jsme dvě nové písně a na příště už máme nachystané další dvě. Petrovo literární résumé dvacetiletého soužití si můžete přečíst tady.
Děkujeme Lucy N.a Ivě Š. za objevný exkurz do folkové hagiografie při jejich vstupu a všem ostatním za dárečky a milou atmosféru v našlapané besedě. (22.3.) 

Slajdšou s ozvučením na adrese http://youtu.be/f2pD0HO76fM má kromě připomínky 20ti let od podpisu přístupových dohod mezi PL a PN též význam edukační.
Kdo si dá tu práci a dohledá (popř. zapátrá v paměti) všech 20 použitých hudebních ukázek, získá putovní označení Znalec v oboru žalmanologie. Nestačí ale název písně, z které je vystřiženo, chceme i název alba, protože některé songy byly nahrány víckrát v různých sestavách.
Svůj seznam pošlete na petrnovo(z)gmail.com a můžete se těšit na odměnu. (11.3.)

Při pohledu do kalendáře to může vypadat, že jsme se uložili k zimnímu spánku, ale tak to vůbec není. V druhém únorovém týdnu jsme spolu prožili hned pět dní, z toho dva jsme zkoušeli a tři padly na natáčení nových písní v našem domovském studiu.
Máme v tuto chvíli připravených pět nových songů (některé bychom rádi předvedli v březnu v Malostranské besedě) a natočené čtyři písně na novou desku, a album k Žalmanovu nadcházejícímu jubileu tak dostává první kontury.
Fotky jsou ze zkoušky v Písku, veselé obrázky z natáčení umístíme na kapelní profil na FB. Omlouváme se za sníženou kvalitu fotek - jsou to tentokrát snímky vysosnuté z videokamery. Možná to vypadá, že jsme jenom vařili a jedli, ale vězte, že jsme uvařili i chutnou hudební stravu. Zkonzumovat si ji můžete přijít už za měsíc (nezkazí se). (17.2.)

První letošní koncert byl symbolicky v pražské Malostranské besedě a přes určité obavy, pramenící z dlouhé přestávky, hned od první chvíle všechno nasvědčovalo, že to půjde. Nečekaně hladkým průjezdem Prahou a nečekaně snadným parkováním na Malé Straně to začalo a vrcholem byl nečekaný dort, který se ocitl na pódiu hned po začátku. Týkal se dvaceti let neregistrovaného (hudebního) partnerství Žalmana a Petra N. a jeho předání doprovodil masový zpěv speciálně k tomu určené písně. Oslavenci v první chvíli vůbec nechápali, co se děje a kdy to Míša všechno stihla zorganizovat.
Děkujeme Janě Jelínkové: dort byl lahodný a pocit z ukousnutí Žalmanovy hlavy byl prostě nepopsatelný :-).
Jubileu se budeme věnovat především v březnu, kdy budeme v besedě trochu víc vzpomínat a asi dojde i na nějakou čtenou literaturu. (29.1.) 

Svatý Hilarius – vyndej saně, schovej vůz! Touhle pranostikou jsme se letos rozhodně neřídili - naopak jsme 13. ledna ráno vyndali vozy, abychom v časných dopoledních hodinách zahájili v Písku první letošní soustředění. Účelem bylo doplnění repertoáru o nové písně a schůzování všeho druhu.
Za tři dny jsme vysoustředili tři novinky a samotné nás překvapilo, jak jsme natěšení do práce, jak se dílo daří a kam až nás paní (slečna) Inspirace donesla.
Fotky jsou z prvního dne, pak byli paparazziové vykázáni, abychom měli klid. (15.1.)

(text je převzatý z předchozího webu, který byl jinak strukturovaný. Případné odkazy na fotky tedy nejsou v dnešní podobě funkční)

A to je pro letošek všechno (tá dy dá dy dá), příště budeme pokračovat na nové stránce.
Když jsme v Telči v hospodě hodnotili rok 2013 (do žádných podrobností jsme nezabíhali), shodli jsme se na známce jedna mínus, přičemž to mínus bylo za zpáteční cestu z Bruselu (viz. níže), se zbytkem roku vyjádřili všichni přítomní zástupci našeho estrádního souboru spokojenost.
V novém roce nás čeká, mimo běžné koncertní hemžení, náprava některých dluhů a restů - například bychom chtěli do šuplíku natočit cca čtyři písně na novou řadovou desku a konečně zprodukovat a zrealizovat ten slibovaný klip. Ale ten už si schováme na jaro, až bude venku nějaké pučení.
Přejeme všem našim sympatizantům, kteří nám zůstali věrní, i nově příchozím, aby se jim dobře dařilo a po nebezpečném roce s koncovkou 13 prožili normální rok s koncovkou 14. A aby jim přinášelo radost, kdykoli se někde potkáme. Q. B. F. F. F. S. Vaši Ž&S.
P.S.: fotky jsou z posledního (letošního) hraní v Telči, druhá řada z cudného předsilvestrovského mejdanu v Českých Budějovicích, kde by chtěl žít každý (a kde někteří skutečně žijí). (31.12.) 

Jako dárek a ohlédnutí za končícím rokem si můžete stáhnout balíček 40ti dosud (většinou) nepublikovaných fotek ve velikosti vhodné pro pozadí plochy. Najdete na www.zalman.cz/foto_2013.zip. (27.12.)

Večerem v klášterním kostele sv. Antonína Paduánského (nyní odsvěceného) v Sokolově jsme prakticky zakončili letošní koncertní sezónu, protože zájezd na Vánoční prázdniny v Telči je spíš družným setkáním se známými, než nějakým oficiálním podnikem.
Kostel byl zaplněný do posledního místečka (včetně balkónu, kdysi kůru) a na závěr jsme od místních kromě květin dostali pod stromeček ovace vestoje a vlnu pozitivní energie, která nás málem povalila. Líp jsme si konec roku ani neuměli představit.
Za několik hodin vyvrcholí Štědrý den, tak Vám přejeme, abyste kromě dárků, bez kterých to v rozvinuté konzumní společnosti nejde, našli kolem sebe i blízké duše a bylo Vám v jejich společnosi dobře. Nezapomeňte ani na různé domácí mazlíčky - kočku, psa, ti movitější majordoma, služku a zahradníka, tatínek na svou oblíbenou au pair a maminka na svého oblíbeného Ukrajince, který vám loni kopal díru na bazén. I oni mají právo na trochu svátečního usebrání a pár vanilkových rohlíčků. (24.12.)         

V tuto chvíli už jsme všichni v teple a bezpečí svých příbytků, třídíme fotky a zážitky a kloktáme vincentku. Taky stylizujeme děkovný dopis do ČHMÚ, protože závěr letošního roku je (byl) opravdu masakrózní a zvládli jsme ho bez újmy i díky přijatelnému počasí. Jen zvukařské auto urazilo od začátku měsíce skoro dva a půl tisíce kilometrů (ti z nás, kteří se vraceli ze štací domů, ještě o něco víc), takže je nabíledni, jak moc byl pro zdar našeho putování důležitý momentální stav povětrnosti.
Potěšilo nás, že všechny samostatné koncerty byly, když ne vyprodané (např. Třebíč cca 300 diváků), alespoň velmi slušně navštívené a že jsme mohli mnoha lidem nabídnout krátké zastavení v předvánočním běsu. Naplňuje nás to optimismem a chutí do další práce.
Do konce roku máme ještě dva sólo výjezdy (Sokolov a Telč) a předsilvestrovský večírek s našimi nejbližšími (tzv. Silvestr praecox). Ale to už bude brnkačka.
Fotek ze zimní tour jsou stovky, ale, protože my se na nich lišíme jen v míře zakuklenosti (podle toho, jestli se hrálo uvnitř nebo vně), nabízíme tentokrát několik náhodných pohledů do publika z poslední doby. Jestli jste byli u toho, hledejte se. Jako dárek pověsíme větší balík fotek v dobré kvalitě do úschovny pro třicet nejpohotovějších. Příslušné album, pokrývající venkovní adventní vystoupení, je samozřejmě i na našem FB profilu. (20.12.)

V posledním listopadovém týdnu nastalo v našem kolektivu výrazné hemžení, které ustane až na konci adventu. Společné koncerty se spolubratry z hnutí FOLK ŽIJE! už máme za sebou tři (Žalozpěv v Pozořicích, 4ZDI v Pelhřimově a Kofe@Vlna v brněnském Cafe Práh), ještě si zahrajeme se Strunovratem v Chotěboři.
V kalendáři máme i několik zastávek venkovních a doufáme, že Taťána Míková k nám bude milosrdná jako dosud a kdyby přece jen nařídila zimu, aspoň nám pošle do Opavy nějaký teplomet (tam jsme zažili dosud největší zimu, - 22 stupňů, a kytary se z hudebních nástrojů změnily na nepotřebné kusy dřeva). První venkovní produkce bude dnes v Českých Budějovicích a zatím to vypadá nadějně - venku je kolem nuly a zvedá se mlha.
Fotky jsou z Bratislavy, Brna a Plzně. (4.12.)

Jak je vidět na poslední přiložené fotce, do DK Metropol v jihočeské metropoli se na vzpomínkový koncert ke 45ti letům skupiny Minnesengři sešlo tolik gratulantů, že se ani nevešli při děkovačce na forbíně do jedné řady. Řada muzikantů, kteří prošli touto jihočeskou hudební legendou, si totiž přivedla svoje současné kapely, takže diváci dostali v jednom balíčku krátká vystoupení Žalmanova současného Spolu, skupiny Dr. Míza Vojty Zíchy, Nezmarů, momentálního sdružení kolem Jiřího Smrže, Pavlíny Jíšové a mohli si zavzpomínat při zpěvu celkem pěti bývalých zpěvaček.
Součástí večera byl křest knihy To byli Minnesengři novinářky a spisovatelky Hany Hosnedlové, dvojalba archivních rozhlasových nahrávek Minnesengrů a cédéčka Pavlíny Braunové, které vyslali do světa společnou péčí Jiří Smrž a zvukař Jan Friedl.
Publikum ve zcela zaplněném společenském sálu Metropolu (oficiální údaj uvádí 590 prodaných vstupenek) odměnilo umělce na zcela zaplněném pódiu ovacemi vestoje, naše nepostradatelná Dáša Franková nás odměnila opuletním občerstvením, bezchybnou inspicí a několika stovkami fotek. Jak to mohla všechno stihnout, je záhadou. Stejně tak je třeba poděkovat a vyzdvihnout výkon týmu zvukaře Petra Michala, který ani jednou nezabloudil v množství kabelů a čudlíků, takže všechna vystoupení na sebe svižně navazovala bez technických pauz, které jinak běžně doprovázejí hudební festivaly. A tohle byl hudební festival par excellence.
Zde uvedené fotky se týkají zejména naší kapely, zbytek večera pokrývá album na našem FB profilu. (25.11.) 

První z dvojkoncertů s kapelami sdruženými pod křídly FOLK ŽIJE! byl v Pozořicích 7. listopadu a vzájemně jsme se hostili se skupinou Žalozpěv.
Kromě toho, že z terasy tamního dělnického domu je pozoruhodný výhled, na koncert dorazilo pozoruhodné publikum - soustředěné a pozorné. Nikdo ani nevzdechl, že ten den ruští bolševici kdysi dávno svrhli prozatímní vládu Alexandra Kerenského a nastolili teror a ještě poměrně nedávno začínal tzv. měsíc zostřeného přátelství (i když v čase těsně po volbách bychom si to asi měli připomínat).
Fotil Roman Jedlička, děkujeme. (12.11.)

Před koncem klidového režimu jsme si vyjeli do Kutné Hory, která nám dosud v novodobém portfoliu chyběla - Žalman tu byl služebně naposledy před čtyřmi a půl lety. Po jarním pokusu v Berouně jsme znovu vyzkoušeli model, kdy si prostor sami pronajmeme, zainstalujeme a zalidníme. Z toho důvodu padla volba na kutnohorskou sokolovnu, kde sice některé části mobiliáře pamatují ještě doktora Tyrše, ale na průběh koncertu to nemělo vliv a antické idei kalokagathie jsme se během večera nijak nezpronevěřili, takže naši místní podporovatelé mohli zůstat v klidu.
Listopad bude ve znamení několika výročí. V Malostranské besedě bude řeč především o dvacátém výročí momentu, kdy Žalman vydechl naposledy (cigaretový kouř) a hned o týden později nás čeká velký koncert ke 45ti letům Minnesengrů. Na pódiu českobudějovického Metropolu se vyskytnou všichni(echny), kdo měli(y) s touhle legendou co do činění. Budeme například doprovázet zpěvačky Janu Vejvarovou - Kloudovou a Lídu Šimonovou - Pouzarovou, další bývalé uvede ve svém bloku exMinnesengr Jiří Smrž. Zavzpomínáme samozřejmě na stěžejní členy kapely, kteří se výročí už nedožili a před pauzou se bude křtít nové dvojalbum a kniha To byli Minnesengři. Zvali jsme i jihočeského hejtmana, ale po nedávném trapasu se ztrátou paměti (tzv. lánská schůzka) se možná bude držet zpátky a nepřijde.
Čeká nás i několik koncertů, jež mají za cíl (mimo jiné) připomenout jarní sampler Folk žije! Zahrajeme si s hudebními tělesy Žalozpěv (Pozořice), 4zdi (Pelhřimov), Duo Ťuk (Žamberk) a Kofe@Vlna (Brno). Všechno je to v plánu práce.
Při posledním uploadu vyšlo najevo, že na Žalmanově webovém hnízdě je už víc než 700 fotek, obrázků, malůvek a grafických souborů. Pravděpodobně už ke všem nevedou linky a ke spoustě z nich se nedá normální cestou dostat, ale nahrané na serveru je pořád máme :-) (1.11.) 

Po zhruba měsíční pauze (přerušené víkendem s fanklubem) jsme se ve veřejném prostoru znovu vynořili v Dělnickém domě v Brně - Líšni. Přibližovací manévr zvládli líp ti, kteří Brno objeli po D1, protože páteční odpolední špička v Židenicích byla nekompromisní a auta se v zácpě pohybovala procházkovou rychlostí zamyšleného houbaře.
Po důkladné zkoušce přišlo první příjemné překvapení - před začátkem koncertu v domě nezůstala žádná volná židle a poslední příchozí nakonec seděli porůznu na stolech a okenních parapetech. Konečná bilance 305 platících (při kapacitě sálu cca 280). Jak už to v Brně bývá dobrým zvykem, vektory se během večera sečetly a publikum šlo s námi až do závěrečných ovací vestoje.
Hezky nám ta podzimní sezóna začíná. (20.10.)

Tradici svatováclavských poutí v Kalištích u Humpolce udržujeme už osmý rok, akorát že u nás se jmenují sraz fanklubu.
Letošní hlavní atrakce: houby, Míšin chlapeček, pečené krůty, nový přístroj na kafe, houby, upomínkové šátky (díky nim jsme vypadali jako vojáci Konfederace), tipovací soutěž, houby, křížovka. Páteční noc končila v půl páté, sobotní o něco dřív.
Tým manželů Kutišových nás znovu (pokolikáté už) dostal svou starostlivostí a ochotou. Moc jim za všechno děkujeme.
Následující měsíc se společně budeme vyskytovat hlavně ve zkušebně, protože bychom rádi docvičili několik nových písní a trochu vyprášili ty současné. Připravy na velký koncert k výročí Minnesengrů taky něco spotřebují, takže nudit se v relativně volném měsící určitě nebudeme.
Množství fotek ze srazu už v tuto chvíli poletuje po fejsbůku, zde jenom několik stěžejních. (29.9.)

Mezi hlavní záchytné body v srpnu měl, kromě festivalů, patřit i tradiční koncert v klášteře Rosa coeli v Dolních Kounicích. Kvůli nejisté meteosituaci jsme se nakonec rozhodli pro přesun do místního kulturáku, protože v celé republice už od rána lilo. Nevíme, jakým zásahem shůry se to stalo, ale nakonec v DK nespadla ani kapka, takže jsme odjížděli po suché silnici (ne daleko, hned za kopcem to začalo). Atmosféra v sále taky nebyla špatná, ale klášter je klášter. Snad si to příště vynahradíme.
V Kyjově jsme následující den popřáli hodně dobrého novomanželům Linhárkovým (Franta je náš bývalý manažer a pořadatel festivalu Žalmanův folkový Kyjov). Měli jsme ze svatby takovou radost, že noční mejdan musel ukončit sám ženich (z organizačních důvodů), jinak tam sedíme doteď.
Všechny srpnové zastávky byly něčím zajímavé, nejvíc se nám líbilo v Pardubicích na Pernštejnské Fortuně a na Mohelnickém dostavníku, kde jsme v nové sestavě hráli poprvé. Protože jsme se potkali se spřátelenou skupinou Marien, udělali jsme si na pódiu vzájemně křoví.
Nyní se nacházíme v klidovém režimu (tzv. dovolená), který využívá každý (každá) po svém. Setkáme se až v polovině září v Prostějově na Hanáckých slavnostech a pak budeme v podzimních měsících pracovat na nových písních, zřejmě si do foroty i nějakou natočíme. Hlavně musíme sebrat dost sil na prosincový blázinec (viz. kalendář).
Přejeme Vám šťastný start do nového ŠR. Fotky z koncertu v Dolních Kounicích, z Kyjova a z Mohelnického dostavníku najdete v albech na http://fotofranta.rajce.idnes.cz, obrázky z Pardubic se brzy objeví na stránkách festivalu.
Zde umístěné fotky z Mohelnice nám přiletěly od Lucy. (2.9.)

Nízká četnost záznamů v Žalmanachu neznamená, že se nic neděje, naopak - zběsilý trysk prázdnin nám nenechá chvilku na zklidnění a doplnění alespoň základních informací. Stíháme sotva obhospodařovat kapelní status na FB, který je na údržbu mnohem jednodušší.
Od posledně byla důležitým záchytným bodem celovíkendová, takřka rodinná, oslava narozenin a vedle ní několik festivalů různé důležitosti. Stihli jsme dokončit nahrávku písně Poslední vlak do Rájova, která by měla být základem nové desky a k níž bychom rádi na podzim natočili klip s Kubou Vlachýnským, autorem našeho DVD.
To mělo (DVD) první narozeniny v Telči, kde bylo (na den přesně po roce) pokřtěno, i když křest zůstal trochu ve stínu gratulací k narozeninám guru Prázdnin v Telči Milana Medvěda Koláře. Fotoalbum na FB zopakujeme pro jistotu i tady, ti, co u toho nebyli, mohou vzít zavděk aspoň videem v archivu PvT, hledejte nás pod datem 5. srpna.
Rodinný festiválek v Níhově, který pořádá spřátelená kapela Žalozpěv, jsme měli silně obsazený spřátelenými fotografy, takže množství pěkných fotek najdete tady nebo tady.
Chaac, Thór, Iškur, Tlaloc a ostatní bohové, kteří mají ve svém referátu srážky, k nám byli v posledních dnech milostiví, pročež jenom v Budyni nad Ohří chvilku pršelo (ještě jsme stáli na pódiu, takže to pravděpodobně bude na nás) a bouřka nás jenom lízla, jinak jsme měli na počasí kliku. Na důležitém koncertu v klášteře Rosa coeli v Dolních Kounicích bude (tento pátek) možná všechno jinak, ale nepředbíhejme. (6.8.)

Prázdniny se rychle rozběhly a, soudě podle dvou dosavadních víkendů, zatím se vyvíjejí uspokojivě.
Mnoho pozitivních reakcí se nám dostalo po Žalmanově večeru na Festivalu Slunce ve Strážnici a hned následující den jsme je mohli předat dál na novém festiválku Folkové ostrovy v Bražci u Náchoda. Fakt se povedl. Během našeho setu se křtila kompilace FOLK ŽIJE! a oba duchovní otcové křtili doslova vlastními těly - vrhli se s cédéčkem do Metuje. Průměrný nájezd během víkendu 600 km, ve Strážnici padla jedna flaštička repelentu.
Fotky jsou z druhého víkendu, kdy jsme měli ve fermanu tři zastávky - Habartov na okraji sokolovské hnědouhelné pánve (1. ročník Habartovského kulturního léta), Vráž u Písku (oslavy 690. narozenin obce) a Dačice (festival O dačickou kostku cukru). Všude byli zajímaví předskakující, třeba ve Vráži hybridní dudácká kapela s tubou a dvěma akordeony, ale skutečným zážitkem bylo vystoupení fenomenálního písničkáře Martina Rouse v Dačicích. To jsme čuměli... Průměrný nájezd během víkendu 750 km, bez repelentů. (15.7.)

Červen trochu nešťastně začal, ale o to lépe skončil. Hned prvního jsme dvakrát testovali vlastní nepromokavost (v Ražicích a Heřmanově Huti) a shodli jsme se, že kdo měl pláštěnku a holiny, byl vítěz. Možná tolik pršelo na počest desátého výročí napouštění přehrady Tři soutěsky, nebo to měl být relativizující dodatek k lidové pranostice O svatém Fortunátu kapka deště má cenu dukátu - kdo ví. Efekt mokrého víkendu jsme pocítili ještě za čtrnáct dní, když se kvůli následkům povodní rušila Dvorana Country rádia na závodišti v Chuchli.
Ještě jednou jsme v červnu okusili vodu, a sice na festiválku TO Yukon v lomu u Kosova u Kamenného Újezdu u Českých Budějovic. Během našeho bloku přešla krátká ošklivě vypadající bouřka, takže Žalman si mezi místními utužil pověst závlahového muže. Ale v nedalekém Českém Krumlově, kde zrovna vrcholily Slavnosti pětilisté růže, dopadli stejně, takže naše vina to nebyla.
Na opačném konci měsíce byla povětrnost uměřená, možná proto, že k poslednímu červnu se žádná známá pranostika nevztahuje a tudíž nebylo co popírat. Výlet na hrad Hněvín patřil k nejpoetičtějším zastávkám letošního léta, měli jsme sebou aparát a pár ochotných rukou, takže po čase připojujeme i několik fotek. (2.7.)

Omlouváme se všem, kteří u rádia čekali, že nás v pátek večer uslyší naživo z festivalu Folkové Chvojení - v důsledku posunu programu jsme se, coby poslední kapela, ocitli mimo vysílací čas přímého přenosu. Jako kompenzaci a omluvu nabízíme záznam našeho vystoupení, který půjde zítra, 19. června, od 20.00 na všech regionálních stanicích Českého rozhlasu, což je vlastně výhra, protože živák vysílalo pouze královéhradecké studio.
Stránku s dalšími podrobnostmi najdete tady. (18.6.)

Kdo jste ještě neslyšeli sestřih živého vysílání z ČRo Pardubice, je v archivu rádia tady. Týká se zejména nefejsbůkové části našeho elektorátu.
Dvorana Country rádia na dostihovém závodišti v Praze - Chuchli byla z evidentních důvodů zrušena. Prostor není ve stavu, aby se na něm cokoli kromě úklidu odehrávalo. O náhradním místě a termínu se jedná.
Po propršené sobotě, která odstartovala povodně a pro nás znamenala dvoják v Ražicích a Heřmanově Huti, byla ta další o poznání veselejší - sice přejezd z Uherského Brodu do Jablonného nad Orlicí byl o něco náročnější, ale voda shůry nás minula (předešla). Žalman testoval nový zpěvový mikrofon (DPA D:facto) a my ostatní jsme mu záviděli.
Chystáme se na festival Folkové chvojení, kde se nám vždycky líbilo, nejen proto, že ho pořádá naše domovská agentura FOLK ŽIJE!. Letošní ročník bude celý technicky zajišťovat tým našeho zvukaře Petra Michala, my budeme hrát v pátek jako poslední. Snad nám budou Taťána Míková, Alena Zárybnická, Pavel Karas, Michal Žák a všichni ostatní, kteří rozhodují o počasí, příznivě naklonováni.
Po víkendu se sejdeme ve studiu a budeme pokračovat v práci na nové písni Poslední vlak do Rájova (už jsme ji tu a tam hráli). Nahrávku si schováme na příští album, do konce léta bychom k ní chtěli pořídit videoklip. (11.6.) 

Spřátelený festival Muzikantský heřmánek se přiblížil natolik, že od pořadatelů přiletěla definitivní verze plakátu. Můžete ho vidět tady (pdf) nebo tady (jpg). Už se těšíme. (20.5.) 

Ke slavnému výročí Českého rozhlasu jsme přiložili skromné polínko - ve studiu ČRo v Pardubicích, respektive v přilehlém divadelním sále jsme v rámci pořadu Folková pohlazení Víti Troníčka hráli hodinu naživo. Vzhledem k tomu, že bylo krátce po poledni, a to většina muzikantů teprve hledá, kde je sever, bylo to počínání poněkud troufalé, ale poctivě jsme cestou protahovali hlasivky, kloktali vincentku a cucali podpůrné pastilky, takže to všechno dopadlo celkem dobře (slyšeli jsme záznam).
Kdo jste neměli možnost to poslouchat onlajn, další příležitost bude v úterý 21. května ve 20.00 hodin, kdy pořad půjde v repríze na všech regionálních stanicích Českého rozhlasu v rámci společného vysílání Studia Noc. Kromě toho bude lze pořad nalézt v rozhlasovém archivu, pro fanklub bychom rádi záznam ve formátu mp3 pověsili někam do úschovny, k tomu ale musíme napřed získat souhlas odpovědných rozhlasových činitelů.
Půl hodiny po skončení přenosu už jsme zase seděli v autech, protože nás čekal přejezd do slovenské Skalice na festival Trdlofest a hlavně na následný večírek ve sklepě Milana Horáčka v Sudoměřicích. Z toho žádný záznam v archivu rádia určitě nebude a je to dobře :-). (19.5.) 

Dubnový souhrn: mimo níže zmíněnou Lucernu byl v dubnu významný hlavně společný koncert a společný křest společného nosiče, to vše se skupinou Marien v Malostranské besedě. Kromě vydařeného večera jsme měli radost i z milého dárku pro naše společné miminko - sady kojeneckých lahví s poněkud nekojeneckým (mnohaprocentním) obsahem.
Hned následující víkend jsme hráli na Portě ve Vlasenici u Kamenice na Lipou jako host oblastního předkola Vysočina (v muzikantském žargonu se tomu říká odstrašující příklad :-)) a pak na hudebních slavnostech v Rosicích, kde jsme si se žáky tamní ZUŠ střihli některé notorické songy.
Vše je obrazově zdokumentováno na našem FB profilu, pro zbytkovou část populace zde připojujeme aspoň pár fotek.
V květnu nás čeká další rádio, tentokrát živé natáčení pořadu Folková pohlazení Víti Troníčka v ČRo Pardubice. Bude to v sobotu 18. krátce po poledni, tak snad už budeme schopni zpěvu. (2.5.) 

Naše nové albo je nově možné objednat na dobírku v e-shopu BeatPoint.cz, popř. koupit ve stejnojmenné prodejně v Brně na Kapucínském náměstí 10. (15.4.)

Na Dvoraně Country radia v pražské Lucerně nám připadl čestný úkol celý večer uzavřít a diváky vyprovodit na poslední tramvaj. Jak už to s čestnými úkoly bývá, ne vždy se kryjí představy všech stran, zažili jsme to ostatně mnohokrát na Zahradě, kde pocta znamenala čekat do tří po půlnoci a pak hrát pro prořídlé auditorium ne zcela střízlivých tanečníků. V Lucerně nikdo naštěstí netančil. Chápeme, že někdo musí být poslední, ale proč to máme být zrovna my :-)
Ale rádi jsme se do Lucerny podívali, třeba Míša stála na tamním pódiu naposledy při oslavě Žalmanových padesátin v roce 1996.
Fotky uveřejňujeme s laskavým svolením autorů Miroslava Vídeňského a Ivana Kurteva. Poslední je pro ty, kteří neměli nikdy možnost nakouknout do zákulisí slavného sálu - tohle vidí umělci, když míří do podzemí ke své šatně. Včetně zahraničních celebrit... (9.4.)          

Letošní březen byl zatím nejhektičtějším měsícem v naší dosavadní krátké historii. Kromě níže popsaného zájezdu do Bruselu jsme zvládli dovést k vítěznému konci CD/DVD z koncertu v Telči, naplno rozběhnout kapelní profil na Facebooku, natočit živý koncert pro potřeby ČRo České Budějovice a natočit jednu píseň pro kompilaci FOLK ŽIJE!. K tomu všemu na březen vycházejí v kapele čtvery narozeniny, z toho dvoje kulaté, jedny půlkulaté a jedny hranaté (všechny v rozmezí čtrnácti dnů). Větší masakr už asi nezažijeme (pokud si na sebe něco podobného zase nevymyslíme).
V pondělí 25. března jsme v pražském Gongu poprvé viděli a vzápětí pokřtili naše nové děťátko - album Živě v Telči 2012. Křtili manželé Tichotovi, čehož si velmi vážíme, na druhou stranu se nám nehrálo úplně lehce u vědomí, že pan doktor sedí v sále (a všemu, co děláme, rozumí).
Nové album zatím není v běžné distribuci, budeme ho prodávat na koncertech, nebo si o něj můžete napsat na obchod@zalman.cz (je potřeba počítat s navýšením ceny o dobírku). Běžná cena je 250,- Kč, členové fanklubu ho budou mít za 200,- Kč. Jako vždy, i teď spoléháme na laojalitu našeho elektorátu a doufáme, že album hned někdo nepověsí na internet. Tři videa z DVD jsme k navnadění umístili na YouTube (my to překládáme jako Ty rouro!), najdete je na kanálu FOLK ŽIJE!.
Duben bude o poznání klidnější - někteří sice celý měsíc nevylezou ze studia, neboť do konce dubna by mělo být natočeno kompilační CD FŽ! a, protože se natáčí v našem domovském studiu MK Production, máme o zábavu postaráno. Ale to se většiny kapely netýká.
Přejeme Vám hezké Velikonoce, šťastný návrat domů a brzy někde na viděnou. Kdyby Vás přicházející jaro vypudilo někam s rýčem do terénu, pomněte, že (jak se traduje u nás) na Velký pátek se nemá hébat s půdó. (28.3.)         

Řada stanic bruselského metra je pojmenována po nějakém význačném Belgičanovi - například na trase, kterou jsme jeli do centra, byly stanice Jacques Brel, Eddy Merckx a Josephine-Charlotte (správně by se měla jmenovat Josephine-Charlotte Ingeborg Elisabeth Marie-José Marguerite Astrid, ale to by se na cedule blbě psalo). Představte si, že v Praze se stanice metra jmenuje třeba Jiří Raška nebo Jaromír Jágr...
Popsat (i ve stručnosti) celou anabázi přesahuje formát běžné zprávy, skutečně heslovitě by to mohlo vypadat takhle:
neděle:
6.00 odjezd auta s dvoučlennou posádkou, nástroji a vším, co se nevejde do letadla (ostatní ještě spí), příjezd do Bruselu kolem 16.30 (ostatní se zrovna v Praze přesouvají na letiště), večer kolem deváté radostné shledání všech šesti členů výpravy v domě našich hostitelů na předměstí Bruselu. V jednu v noci večerka na hotelu.
pondělí:
9.00 snídaně a společný odjezd MHD do centra na turistický způsob. Už se začala projevovat blížící se studená fronta, proto jsme to s pobytem venku moc nepřeháněli. Oběd v restauraci Raphael kousek od centrálního náměstí, steak z argentinského býka (tvrdil vrchní) za překvapivě lidovou cenu, pak suvenýry (jak jinak než belgická čokoláda) a návrat do hotelu. Po páté odjezd v odpolední špičce do klubu The Music Village v centru Bruselu a příprava na večer. Na místě byla mladá místní zvukařka (!), která i z naší lámané angličtiny svižně pochopila, co chceme.
Před osmou začátek koncertu, který moderoval Doc. RNDr. Ladislav Miko, Ph.D., bývalý český ministr životního prostředí (dnes zastává post Deputy Director-General for the Food Chain in DG Health and Consumers of the European Commission), v mezerách mezi hudbou zpovídal stálého velvyslance ČR při EU PhDr. Martina Povejšila a šéfredaktora Respektu Erika Taberyho (ten přiletěl s naší výpravou). Mezitím jsme hráli. Konec cca ve 22.30, návrat na hotel a krátký rozlučkový večírek u Miků doma.
úterý:
7.30 odjezd na letiště a čekání na nějaké letadlo, které by dokázalo vzlétnout ve sněhu a vichru. "Pěší" křídlo v 8.15 odjezd směr hranice s Německem. Aviatici se po několika peripetiích dostali do Prahy po poledni, náklaďáku trvala cesta po zasněžených dálnicích 19 hodin nepřetržitého pohybu vpřed (často velmi neznatelného). Průměrná rychlost při dojezdu do Českých Budějovic ve středu ve 3.15 ráno vyšla na ohromujících 49,7 km/h.
Se sněhovou kalamitou to byla trefa, ale dopadli jsme ještě relativně dobře, v jiné části Německa skončilo v hromadné havárii asi 140 aut, my jsme dojeli jenom obalení ledem, ale bez jediného škrábance. Poslední kus německého ledu vypadl z podběhu auta až za tři dny v Dobřichovicích :-)
Album s fotkami je na FB, něco časem dáme i sem pro nefejsbůkovou veřejnost. Děkujeme především panu Mikovi a jeho ženě za příležitost podívat se do hlavního města Evropy a za to, jak se o nás neúnavně starali. Snad jim to někdy nějak budeme moci vrátit. (16.3.)

Jako návnadu pro nedočkavé jsme na FB a YT umístili jednu píseň z nového alba Živě v Telči 2012 a do vydání a prvního křtu to ještě několikrát zopakujeme.
Na Youtube najdete video tady, pro naše kamarády na Knize ksichtů odkazu netřeba - modří už vědí. Za první hodinu si Grétu přehrálo skoro 300 lidí. Asi proto, že je neděle :-) (3.3.)

Zhruba 5 minut před začátkem koncertu v Praze-Kyjích se uzavřel devatenáctý rok společného hraní Žalmana s Petrem Novotným (tehdy jsme začínali přesně v sedm). To znamená, že za rok budeme v kapele slavit bramborovou svatbu. (28.2.)

Zítra uplyne rok od našeho prvního koncertu v Pelhřimově, takže do budoucna škrtáme přídomek "začínající" a necháváme jenom "mladá perspektivní kapela" :-)
Máme sestříhané video z prázdnin v Telči a dokončujeme práce na obalu nového alba, aby začátkem března mohlo jít do výroby a 25.3. v Gongu bude první křest. Další samozřejmě uděláme 16. dubna v Malostranské besedě (ten rovnou spojíme se šibřinkami), ale i jinde během jara budeme nový nosič všemožně propagovat.
Celé se to bude jmenovat Žalman @ Spol. Živě v Telči 2012, v krabičce budou dvě placky - DVD a CD (pro ty, co ještě nemají DVD přehrávač v autě), obě média budou obsahovat 18 písní Ž&S a 3 písně kapely Marien, která byla na koncertě naším hostem a v závěru nám dělala křoví (support). Radost možná budou mít někteří kamarádi z fanklubu (Péťa Cihelka, Jarda Gál, Pavel s Gábinou a další), kteří se hojně vyskytují v záběru při pohledu kamery do publika. Možná taky ne - ne každý se sobě líbí v televizoru.
Náš březnový koncert v Bruselu je údajně už vyprodaný.
V březnu budeme pro kompilaci FOLK ŽIJE! točit jednu píseň ve studiu MKP v Českých Budějovicích.
Obnovili jsme kapelní profil na Facebooku, takže pro flash info si choďte tam, krátké reporty a fotky z událostí umisťujeme často dřív, než se vůbec staly. (22.2.) 

Na počest sedmdesátých narozenin amerického programátora Kena Thompsona (tvůrce operačního systému Unix a znakové sady UTF-8) jsme strávili celý den u počítače, pročež máme dokončenou zvukovou stopu záznamu z koncertu v Telči. Příští týden proběhne finální sestřih videa a už zvolna začínáme věřit, že 25. března v pražském Gongu budeme moci představit a poprvé pokřtít naše nové DVD. Vybrali jsme na něj 18 písní, třemi přispěli naši tehdejší hosté na Prázdninách v Telči - skupina Marien.
Neuskutečněný houfný listopadový výlet do lůna EU si možná vynahradíme 11. března samostatným koncertem v Bruselu. Budeme se muset za tím účelem rozdělit na dvě skupiny - umělci poletí, crew se bude přesouvat s nákladem po vlastní ose. Už se těšíme na 950 kilometrů v tranzitu...
Metodicky se budeme na výletě opírat o deset let starý fejeton z Malostranské besedy, který jsem tehdy nazval Europíseň, ale vskrytu doufáme, že se evropští úředníci budou chtít uvolnit po práci a nebudou příliš zkoumat, jestli se naše písně dostatečně podobají aktuálně platným regulím.
Fotky jsou z koncertu v Bystrci - to je ta vesnice u Brna mezi Žabinami a Pisoárkami. (4.2.)         

Podle četnosti záznamů by to mohlo vypadat, že se v kapele celý leden nic nedělo, ale vězte, že jsme se vůbec neflákali.
Samozřejmě nějaká dovolená byla, ale jinak jsme od začátku roku měli dvě kolečka zkoušek v Písku, jednu veledůležitou schůzi v Masných krámech, na níž jsme provedli několik systémových změn (mimo jiné změnu agentury) a mezitím jsme skoro dokončili DVD z loňského koncertu v Telči. První křest, pokud se něco nestane, by měl být koncem března v pražském Gongu.
Fotky jsou ze zkoušky v divadelní kavárně v Písku a z prvního letošního koncertu v Rokycanech. (27.1.)

Nový rok přináší jednu drobnou změnu v organizaci stránek - pod odkazy v záhlaví najdete tři starší ročníky Žalmanachu, takže nás teď můžete sledovat zpátky do minulosti až na začátek roku 2010. Mimo jiné tak máte možnost, kromě četby nejrůznějších informací a drbů, znovu vidět skoro 500 fotek z nedávné minulosti.
Mejdan Country rádia v Lucerně, který byl původně plánovaný na tuto sobotu, se přesouvá na duben. Nový termín je sobota 6.4., vše ostatní (program například) by mělo zůstat beze změny.
První společnou sezónu jsme završili koncertem v Telči. Vánoční prázdniny se poprvé odehrávaly ve zrekonstruované zámecké konírně, která je větší než justiční sál a má i lepší občanskou vybavenost (jenom veřejné WC zůstalo na opačném konci nádvoří). Potěšilo nás, že koncert byl dopředu vyprodaný.
Večer jsme tradičně skončili v restauraci U Zachariáše, tentokrát sice nedošlo (k lítosti mnohých) na spontánní muzicírování, ale promítání starších videí taky nebylo špatné. Hlavně záznam koncertu v Lucerně k Žalmanovým padesátinám vzbudil všeobecné veselí, protože někteří z nás (třeba ten mladý chasník, co tam hrál na basu) se za těch šestnáct let opravdu změnili k nepoznání.
Ještě jednou Vás všechny zdravíme, vinšujem rozvahu a bystrý úsudek při volbě prezidenta a těšíme se na shledání. Nebude to jednoduchý rok, ale věříme, že i v době, kdy třeba v kinech meziročně klesly tržby o čtvrtinu, K.G. už není Zlatým slavíkem a vůbec je to samá nejistota vůkol, se neztratíme a s Vaší podporou v zádech se protlučeme do lepších časů. (1.1.) 

(text je převzatý z předchozího webu, který byl jinak strukturovaný. Případné odkazy na fotky tedy nejsou v dnešní podobě funkční)

Poslední dva týdny prověřily naši psychickou odolnost, zdravotní kondici, technickou způsobilost našich aut a trpělivost našich životních partnerů.
Mezi jedenáctým a dvacátým prosincem jsme zvládli osm koncertů (včetně jednoho televizního záznamu) a dva tisíce kilometrů (včetně jedné sněhové kalamity a jedné noční ledovky). Odměnou nám bylo osm vyprodaných sálů (včetně pražského divadla ABC) a celá řada pozitivních reakcí (včetně několika bezprostředních).
Nelze se tedy divit, že jsme šťastni doma, na pevné zemi, v teple a suchu. Byla to taková smršť, že zážitky budeme vstřebávat celé svátky.
Po prvním roce našeho společného života máme následující bilanci: 74 vystoupení, rozpracovaný DVD záznam z Telče, rozpracovaný TV záznam z divadla ABC, jedno nové auto, jednu úspěšnou operaci, dva zahraniční výjezdy, sjezd fanklubu, nový digitální pult v aparátu, mnoho celodenních zkoušek a několik desítek tisíc kilometrů (každý).
Výrazná polarizace, která zkraje roku odvála část fanouškovského elektorátu, je, doufáme, minulostí.
Přejeme všem našim příznivcům (vlastně i nepříznivcům) klidné a spokojené vánoce a v novém roce se budeme těšit na další setkání. Těm, kteří přijedou za týden do Telče, to sdělíme ústně. Provázej Vás bůh, prezidentští kandidáti a gregoriánský kalendář (ten jen tak neskončí).
Fotky jsou z Chebu (nové kulturní centrum Svoboda) a Plzně (Měšťanská beseda). Jako vánoční bonus přijměte Petrovu "koledu" na Youtube, nebo/a si v v sekci Info můžete stáhnout poster ke 30ti letům kapely. (22.12.)

V Olomouci, v okolí Horního náměstí, byl punčový odér ještě mocnější, v nabídce byl dokonce i nealko punč (chutnalo to skoro stejně).
Zdar našeho výletu málem narušil nezodpovědně romantický pokus dopravit se na místo vlakem ČD, naštěstí jeden z kolegů trosečníka vysvobodil na brněnském nádraží a dovezl včas autem (i s pohodlným obědem cestou).
Olomoucké vánoční trhy byly poslední letošní příležitostí zahrát si venku. Nebylo to špatné (-7), ale už se těšíme na léto. (10.12.)

Tentokrát zase jedna s obrázkovým doprovodem:
na vánočních trzích v Brně nastal v podstatě jenom jeden drobný problém, a to s vjezdem do pěší zóny. Službu konající městský policista ale projevil nečekanou míru empatie a shovívavosti, takže jsme nemuseli vyložit auta a pak parkovat až někde u červeného kostela.
Povětrnostní podmínky na Svoboďáku v době našeho koncertu: oblačno, teplota ve dvou metrech -2°C, tlak 1015 HPa, vítr JV 2m/s, relativní vlhkost vzduchu 94%. Nad náměstím se vznášel punčový opar, který počasí poněkud posouval k teplejším a vlhčím hodnotám.
V neděli v Olomouci bude zima o něco větší, ale ve srovnání s Opavou před dvěma lety (-23) to bude pořád ještě snesitelné. (7.12.)

Přestože máme pauzu, abychom nabrali energii na prosincový koncertní masakr, na pozadí se pořád něco děje.
K 95. výročí výstřelu z Aurory nám naši čtenáři dali dárek v podobě 400000. přístupu na webu www.zalman.cz. Stalo se v 13:17:55 SEČ, inkriminovaná adresa byla ag-247-194.sfa.ji.cz, což bude asi někde u Jihlavy.
Pokud se někdo k činu přiznáte (třeba 7. prosince na koncertě v Jihlavě), nějak vás odměníme. Třeba si budete moci potěžkat Zajdův Fender, nebo se vyfotit s Míšou, nebo něco takového podobně radostného. (12.11.)

Mezi Kadaní a Bratislavou je vzdušnou čarou asi 200 námořních mil a tato dvě města zhruba ohraničovala prostor, kde jsme se pohybovali v uplynulých dvou týdnech.
Kromě Malostranské besedy byly všechny koncerty premiérové a, i když poučný pro nás byl v nějakém ohledu každý, nejvíc budeme vzpomínat na Zlín, Veverskou Bítýšku a hlavně Chodov u Domažlic, kde jsme byli součástí narozeninového večírku naší věrné fanklubačky Ivany Š. Kapelní dárek oslavenkyni viditelně dojal (foto č. 6), my jsme byli neméně překvapeni, když na závěr koncertu každý z nás dostal čerstvě upečený chodský koláč (foto č. 10).
Pozoruhodným zážitkem byl i společný oběd před odjezdem do Bratislavy, který pro všechny uklohnil (usmažil) Zajda. Jeho řízek byl kyprý jako ňadra hanácké hospodyně, takže i pankreatici mezi námi si přidali. (28.10.)

O tom, že čas strávený v chalupě Na Bělici (a v jejím okolí) se nezapočítává do života, jsme měli možnost se přesvědčit už mnohokrát. Naposledy na víkendovém setkání fanklubu, v mnoha ohledech specifickém.
Program byl podobný jako v přechozích letech, přesto by se našla celá řada rozdílů. Především měli fanklubáci poprvé příležitost poznat trochu blíž nové členy kapely, jiná byla i nejoblíbenější položka programu - večerní a noční zpívání. Sice nás déšť zahnal na noc ke krbu, a taky s absencí Honzy a Jindřišky se trochu proměnil repertoár, ale Pavel Malina se svými kytarami přinesl na večírek nové neokoukané žánrové okruhy a novou radost ze společného hraní. Hezké to bylo a největší vytrvalci končili tradičně až ráno.
Všem, kteří nám zůstali věrní, děkujeme. Dík patří samozřejmě i Kalištníkům a generalitě fanklubu, protože byli (jako vždycky) precizní a perfektní. Hlavně ten nápad s francouzskými palačinkami a noční intermezzo s hrncem brambor s česnekem neměly chybu.
V neděli na dálnici nás přepadl civilizační chaos, momentálně vibrující útokem na prezidenta, uvedením iPhonu 5 na český trh a splněním podpisové kvóty Jany Bobošíkové pro prezidentské volby, ale domů jsme se vrátili o něco mladší, protože čas strávený v chalupě Na Bělici... (30.9.)

Jsme zase zpátky, do veřejného prostoru jsme se vrátili na Václavských slavnostech v Rozvadově. Předcházela tomu důkladná zkouška u Žalmana na chatě a cudný večírek tamtéž. Lihoviny nad 20 pct. jsme si neodříkali, protože naše zdroje jsou spolehlivé.
Samotné vystoupení (mezi dechovkou a Miroslavem Donutilem) mělo jeden zajímavý aspekt. Začínali jsme hrát v létě a když jsme končili, byl už podzim v plném proudu.To vše během jedné hodiny.
Tento víkend nás čeká pravidelný sraz fanklubu na Kalištích, tak se těšíme a zároveň jsme napjati, co všechno bude jinak a kolik se nás sejde. Každopádně letošní setkání nebude spojeno s žádným veřejným koncertem, budeme si jen tak sami u ohně zpívat všechny ty ošoupané začouzené písně. (23.9.)

Protože Žalman ještě rekonvalescentuje (z nemocnice už byl vysvobozen), museli jsme odříci i účast na festivalu trampské písně ve Skaličce tuto sobotu. Místo nás tam bude Druhá tráva.
Na plný provoz najedeme od příštího víkendu, takže v Rozvadově na městských slavnostech už budeme, když ne v plné síle, tedy určitě v plném počtu.
Pokud jste někde četli nebo slyšeli, že Žalman bude jedním z hostů na narozeninovém koncertu Pavlíny Jíšové v pražském divadle ABC, i tuto informaci musíme, z výše uvedených příčin, dementovat. (13.9.)

Konec letošních prázdnin přinesl zajímavou anomálii, kdy se do termínové kolize dostaly dva velké festivaly, které normálně od sebe dělí týden.
Trampský širák, který bývá v prvním zářijovém víkendu (sobota byla 1.9.), se potkal s obnoveným Mohelnickým dostavníkem, jemuž už navždycky patří poslední prázdninový víkend (prázdniny končily 2.9.).
Příští rok vychází 1. září na neděli, takže Širák by se měl teoreticky posunout zase o týden dozadu. Podle očitých svědectví oběma svorně pršelo a stánek s kávou Mamma mia byl tentokrát v Mohelnici.
Původně jsme chtěli spravedlivě podělit obě akce, ale nakonec jsme nejeli nikam, protože Žalman se musel podrobit blíže nespecifikovanému zákroku v nemocnici a oba festivaly takříkajíc prorehabilitoval.
Takže plánované volno začalo o několik dní dřív, což využíváme zčásti k povalování na pláži u moře a dílem k obrábění DVD záznamu z Telče ve studiu MK Production v Českých Budějovicích (můžete si tipnout, kdo co).
Dnes si od soustředěného civění na monitor na chvíli oddechneme, sestavíme odbornou delegaci a vykonáme u Žalmana vizitu. Nosí se ještě do špitálu džus? (5.9.)

Pro budějovickou premiéru jsme si odvážně vybrali nádvoří radnice, ale ještě odpoledne nebylo jasné, jestli se nebudeme stěhovat do Metropolu, protože nad jižními Čechami přecházela mohutná dešťová vlna a dávala si celkem záležet. Risk se vyplatil a prožili jsme díky tomu jeden z nejhezčích koncertů dosavadní krátké éry posledního Žalmanova Spolu (koncert měl pořadové číslo 35). Mezi přísedícími bylo i několik známých muzikantů, namátkou Tonda Hlaváč, Milan Tripes a Ivan Kouba, v první řadě seděla věrná dvoučlenná delegace z Rapšachu a vůbec byl ten večer takový domácký :-)
Poměrně výživný přejezd z Kynšperku nad Ohří (SO), kam nás pozvali na zahájení Folkové loděnice, do Libštátu (SM), kam nás pozvali na zahájení 10. ročníku Libštátského pozdního léta, jsme si ještě o trochu prodloužili, protože Luboš Stráník slavil tzv. padesátiny praecox v Kalku (CV), kam nás taky pozval. Ve vybrané společnosti (m.j. Wabi D., Marien Ultras, Nezmaři Ultras, Míra O. a mnoho dalších) nám noc plná kytar rychle utekla a těšíme se na fotky, až je Petra O. zpracuje a zveřejní. I když - na některé se možná raději ani netěšíme...
Lubošovi přejeme hodně sil, zdraví a radosti z muziky. Až bude pořádat nějaký další narozeninový mýdan někde v Sudetech, rádi si zase na cestě odněkud někam zajedeme. (27.8.)

Letošní výlet na zámek ve Frýdku (to je to město nad Místkem) byl navenek stejný, jako všechny předchozí - stejné nádvoří, stejné pódium, stejná hodina začátku. Jeden podstatný rozdíl ale spočíval v tom, že letos naším koncertem začínal třináctý ročník celovíkendového podniku s názvem Muzikantské žně.
Tím ale překvapení nekončila a večer po koncertu byl věnován objevování neznámých míst a zákoutí města. Bydleli jsme v novém hotelu Richtr (přestavěném z bývalé tiskárny) a údajně jsme byli úplně první hosté.
Na večeři jsme šli do nedaleké restaurace Stolárna (přestavěné z bývalé stolárny) a dokonce jsme svedli urputný mač v bowlingu kapela versus fanklub. Fanklub vyhrál. Ve Stolárně si možná příští rok i zahrajeme, což by bylo další překvapení, protože dramaturgie klubu je zatím výhradně jazzová.
V Pardubici na zámku nám patřil druhý večer prvního ročníku festivalu Pernštejnská Fortuna. Tedy nejen nám - na zámeckém nádvoří mohli návštěvníci vidět ještě sesterské duo Quaoar a kapelu Marien, s kterou jsme si společně dali několik masových písní a pak v noci při pečeném seleti požehnali jejich nové CD (tzv. dotočná).
Fortuna má hned po premiéře pěkně našlápnuto stát se pevným článkem ve festivalovém řetězu a myslíme, že nejen proto, že ji pořádá spřátelená produkční parta kolem projektu Folk žije! a technicky zajišťuje spřátelená parta kouzelníků kolem Petra Michala a Káji Dřínka. Neméně důležité je i místo konání - pardubický zámek a přilehlé okolí - což je patrné i z přiložených fotek.
Festival Újezdské Babí léto letos jubiloval. Pořadatelé nás pasovali na domácí kapelu, protože kromě prvního ročníku Žalman byl na všech ostatních, tedy letos podevatenácté. Bylo proto logické, že jsme festival šlusovali a považujeme si toho.
Aktuální Petrův článek pro festivalový zpravodaj najdete tady. (19.8.) 

První polovina srpna přinesla další stovky kilometrů, další spousty zážitků a další stovky fotek.
Zřejmě nejdůležitější byl koncert na Prázdninách v Telči, kde jsme se pokusili o živý záznam, který by se měl do vánoc přerodit v DVD. Na to, kolik lidí jsme uvedli do rotace, co všechno se mohlo rozbít a jak veškerou snahu mohl obrátit vniveč obyčejný déšť, všechno dopadlo dobře. Nerozbilo se skoro nic, všech pět kamer celou dobu spokojeně bzučelo (vlastně ony dnes už nebzučí) a pršet začalo asi minutu poté, co zvukaři v noci zabouchli zadní dveře tranzita. Tentokrát se Míša s počasím vyznamenala.
Fotky jsou z Hradce Králové (Roman Marchner, 1. řada), Telče (Mirka a Karel Snětina, 2. řada), Borovan (Dáša Franková, 3. řada) a Kyjova (Lucy, 4. řada). V Hlinsku jsme nikoho neměli.
Na záznamu z Telče bude i část vystoupení kapely Marien, společný dvojkoncert si zopakujeme tento pátek v Pardubicích na zámku. Tam bude s foťákem naše další dodavatelka Petra Opočenská, která, stejně jako Roman Marchner, fotí Nikonem, ale nějak se s tím vyrovnáme... (13.8.)

Určitě by se našlo něco vhodnějšího, čím by bylo lze orámovat naše prázdninové aktivity, ale když ono to počasí je jednak univerzálně srozumitelné a navíc jako by o nás vědělo.
Příkladně v klášteře v Dolních Kounicích, kde, jak známo, není střecha, se obloha olověně mračila dobrou hodinu před začátkem, ale pršet začalo až uprostřed písně Padly vody (!). A vody padaly jenom chvilku, jakoby pro zvýraznění efektu a na objednávku - pak už nás to nechalo dohrát. Třeba se Žalmanovy paranormální schopnosti přenesly na Míšu a bude si přivolávat očistný deštíček, kdykoli se jí zlíbí.
V Jaslovských Bohunicích byla za našeho pobytu "jenom" prádelna, ale předchozí noci, podle očitých svědků, létaly parkem stany. Hráli jsme vklíněni mezi dvě silná "takyzahraniční" tělesa - Žambochy a Kamelot a fotila nás při tom Lucy.
Povětrnostní tečku za hudebním víkendem udělala Míša po návratu domů. Sotva se za ní v Brně zavřely dveře, přišla krátká desetiminutová apokalypsa, která ohýbala dopravní značky a během několika vteřin vylidnila město. Pak si někoho takového nasaďte do kapely...
Nadcházející víkend bude celkem důležitý - V Hradci Králové u Vrtule jsme nebyli 3 roky (většinou kvůli počasí) a v Telči bychom chtěli (s podporou družební kapely Marien) natočit živý záznam koncertu na DVD. Už je nejvyšší čas, abychom si Míšu začali předcházet a ona o víkendu deštěm šetřila. (3.8.)

Ani třetí červencový víkend nebyl z pohledu venku hrajícího muzikanta ideální, ale třeba zemedělci si asi mnuli ruce.
Přesně dvacet let (skoro na hodinu) od abdikace Václava Havla na prezidentský úřad jsme poprvé společně překročili hranice a těšili se na první společné zahraniční vystoupení. I když se nám v poslední době celkem daří vyvracet mythus, že Žalman nosí vodu, po našem příjezdu do Stupavy (SK) začalo pršet a přestalo až na zpáteční cestě (ihned po překročení hranic). Nedokážeme si ten podivný úkaz vysvětlit a přikláníme se k názoru, že to byla náhoda.
Nebylo to nic povzbudivého, když jsme se snažili ze zplihlých nástrojů a hlasivek dostat maximum možného a kolem nás pořadatelé vymetali košťaty vodu z pódia. O to hlouběji smekáme před tou hrstkou nepromokavých diváků, kteří to nevzdali a usilovně fandili.
Některé kapely dokonce po dohodě na letošní Stupavský širák kvůli počasí (a z něj plynoucí nelítostné ekonomické bilanci festivalu) vůbec nepřijely. Ale my opravdu za nic nemůžeme.
Sobota dopadla o mnoho líp a na pátém ročníku mezinárodního setkání kolářů (neplést s kolařem - kolář kolo zhotovuje, nikoli se na něm přemisťuje) v zámeckém parku v Čechách pod Kosířem už bylo sucho. Fotili pohotoví fanklubáci Janča Dokoupilová a Standa Skopal (mobilem).
Poslední zastávkou, na severu Moravy, byl Den obce Razová na břehu přehrady Slezská Harta. V programu byl kromě nás třeba i imitátor K. E. Gott (ten den měl troják) a Andonis Civopulos, nestárnoucí ostravský rocker a autor mnoha písní pro Věru Špinarovou.
Příště se sejdeme v Dolních Kounicích na tradiční štaci v klášteře Rosa coeli. Snad bude Manitou tentokrát milosrdný a udělá počasí tak akorát. (23.7.)

Dva prázdninové víkendy na Moravě přinesly naprosto odlišné zážitky, alespoň pokud šlo o počasí.
Extrémní teploty v Sudoměřicích (37 stupňů) jsme kompenzovali chladivou lahodností vín ze zásob Milana Horáčka, který nám poskytl útočiště ve svém sklépku, Tolik se nám tam líbilo, že někteří se k němu vraceli i druhý den z festivalu Na pomezí v Dolní Lomné v Beskydech (35, později ochlazení)).
Naproti tomu o týden později v Jeseníkách už bylo asi o dvacet stupňů míň a když jsme zahajovali festival Jesenický Nugget, začínalo pršet, takže hlavnímu organizátorovi Mirkovi Hrdličkovi jsme kromě gratulace k narozeninám přáli i sucho a vedro.
Na Moravě zůstaneme i další týden (s krátkým odskokem na Slovensko), tak doufáme, že napotřetí to bude, alespoň pokud jde o počasí, někde mezi. (15.7.)

První letní víkend předznamenal režim, ve kterém budeme fungovat až do poloviny září. tzn. přes týden většinou volno a o víkendech objíždění nejrůznějších venkovních podniků - festivalů všeho druhu (zejména hudebních), městských slavností, hradů, zámků, klášterů a radničních nádvoří. Naopak se budeme vyhýbat motorkářským srazům a nejrůznějším politickým srazům.
Tentokrát to byl festival Mýtina v Sokolči a pouť ve Mstišově (u Dubí, u Teplic). Ve Mstišově nás, kromě milého přijetí a fackovacího panáka na pouti, zaujala především vstřícnost a flexibilita zvukařského týmu Jiřího Zámečníka. Budeme si ho pamatovat... (26.6.)

Výlet do rekreačního tábora v údolí řeky Jihlavy, pod rozvaliny hradu Templštejna, se částečně kryl s fotbalovým utkáním s Polskem o postup ze skupiny. Oba zápasy - fotbal i účast na C&W festivalu Templářský štít - jsme nakonec těsně vyhráli.
Jediné ztráty toho večera utrpěla šermířská skupina Corneta Moravia, jíž po jednom divadelním výstupu nezůstal nikdo na živu (foto 1) a částečně i úžasná bluesová kapela Dobráci od kosti, které závěr fotbalu odvanul část publika do přilehlého lokálu.
Všem, kteří jste nikdy v těch místech (49°5'34.842"N, 16°14'42.271"E) nebyli, doporučujeme. Když zdoláte nástrahy příjezdové cesty, ocitnete se na velmi romantickém místě středního Pojihlaví, které si nezadá s dolním tokem Sázavy. (17.6.)

Na festival FolKaliště jsme jeli se smíšenými pocity, protože poprvé od rozchodu se měl Žalman potkat s Jindřiškou a Honzou Brožovými a zvukařem Mírou Hronem. Ve snaze eliminovat na minimum potenciální konfliktní situace jsme si přivezli vlastního zvukaře Petra Michala a Žalman s Míšou a Pavlem brzy po vystoupení odjeli.
Tady je na místě některé skutečnosti dovysvětlit. Nebyli jsme pořádající kapela, pouze jedno pořadové číslo v programu a, i když kapelu s místem (a lidmi) pojí mnoho předchozích vazeb ze srazů fanklubu, snažili jsme se chovat jako na jakékoli jiné přehlídce. To na vysvětlenou pro ty, kteří byli rychlým odjezdem rozčarováni.
Vážili jsme si toho, že nám byl v programu poskytnut větší prostor než ostatním kapelám (zřejmě ty předchozí vazby?) a proto nás zaskočilo, když jsme se až během vystoupení dozvěděli, že se někde něco změnilo a za chvíli máme končit. Těžko zpětně dohledat, co se vlastně porouchalo a ani nemá cenu se v tom šťourat a mrhat energií na úvahy, jestli je na tom něco signifikantního. Stalo se a mohli jsme situaci zvládnout elegantněji. Stejně jsme končili podle původního rozpisu, jenom ta vlna neklidu, která se rychle přelila na louku před pódiem, se už nedala zastavit.
Děkujeme Honzovi Brožovi za střízlivý a věcný způsob, jakým nás uvedl. I když atmosféra byla celkem hustá (viz. foto, kde dramaturg festivalu a předseda fanklubu v jedné osobě mluví před naším blokem o kamarádském duchu, kterým je FolKaliště prodchnuto), zachoval se jako profík.
Budeme se těšit na zářijový sraz a na to, že Kalištníkům a zklamaným fanouškům všechno vynahradíme. (12.6.)

Návštěva v Bořeticích se vydařila i navzdory nevyzpytatelnému počasí a nevyzpytatelným objížďkám v okolí (hlavně zpáteční cesta, pod vedením Míšiny navigace, mezi okolními vinohrady, měla vlastivědně-dobrodružný charakter).
Byli jsme mile zaskočeni všemožnou péčí, kterou nás místní farníci zahrnuli, oni zase návštěvou - takhle plný kostel prý už dlouho neviděli. Důležité je, že v kasičce, kam se přispívalo na opravu střechy kostela, zůstalo na konci 20 tisíc (taky jsme si hodili) a akce tím splnila i svůj dobročinný účel.
Víc o Noci kostelů v Bořeticích můžete najít na čilém webu farnosti. (4.6.)

Během druhé poloviny května jsme si zabodli nový špendlík v mapě do Strakonic, Nové Paky, Tábora, Brna a Ostravy, potřetí jsme hráli v Praze (z toho podruhé v Malostranské besedě).
Fotky jsou z besedy (1. řada), druhá řada je z kulturáku v Brně - Líšni, kde jsme pro změnu vyfotili zvukovku se Zbyňou Křížem (pátá je už z koncertu) a z Ostravy, kde jsme hráli ve vítkovické továrně na sny.
O rozlehlosti DKMO budiž dokladem výčet prostor: společenský sál, přísálí, divadelní sál, reprezentační salónek, kino, výstavní síň, klubovny a učebny. To vše v jednom baráku + restaurace se zahrádkou zvící tenisového kurtu. Ve vestibulu stálo nějaké auto na prodej... Připadali jsme si trochu ztracení - divadelní sál, kde jsme Ostravakum ukazovali, zač je toho folk, patří k těm komornějším, přesto má kapacitu 576 míst. Narážky na Baník jsme si raději odpustili.
Na Den dětí se setkáme pro změnu v kostele. V Bořeticích budeme svojí přítomností a zpěvem písní podporovat sbírku na opravu střechy místního kostela. Zatím po nás nikdo z diecéze nechtěl texty písní ke schválení, což se nám už jednou stalo, ale to bylo v Litoměřicích a za předchozího biskupa. (29.5.)

Venkovní křest ohněm (a zároveň zimou) se odehrál na obvyklém místě - festivalu Folkový kvítek v konopišťském přírodním divadle. Festival je proslulý tím, že v zákulisí se volně mísí staré páky s dorostem, který to po nich jednou převezme, dokonalým cateringem a čilou pořadatelskou službou (podmínky na straně hlediště nedokážeme posoudit).
Naše vystoupení dopadlo vcelku dobře a navzdory souběhu několika nepříznivých faktorů jsme se se svojí třičtvrtěhodinou celkem se ctí poprali. Každopádně příští festivaly už budou ve větším klidu, když máme první ostrou konfrontaci v plenéru za sebou.
Děkujeme Lucy za kolekci zdařilých fotek a několika přítomným fanklubákům za podporu. Předsedovi gratulujeme k nové kytaře. (14.5.)

Písecká premiéra byla významná pro oba Písečáky v kapele, tak jsme se v divadle sešli už dopoledne, půl dne jsme zkoušeli přímo v sále a v odpolední pauze před večerním finále jsme se poflakovali po městě, protože byl nádherný slunečný den.
Večer měl krátkou dohru v divadelním klubu (došlo dokonce i na nezávazné zpívání při kytaře), ale protože druhý den byl neméně důležitý koncert v Praze na Novodvorské (teď jsou tak nějak všechny důležité), brzy jsme se rozpustili.
Fotky jsou zčásti ze zkoušky (1., 2., 3. a 9.), kam za námi přijel Petr Škotko ze Strakonického deníku, zbytek pořídila Dáša Franková večer přímo při akci. Druhá v pořadí nás zachycuje při kontrolním poslechu nové písně, takže ten zdánlivý spánek je ve skutečnosti hluboké soustředění. Na třetím obrázku to zkoušíme znovu a lépe. (29.4.)

Máme za sebou první drobné jubileum (podle vzoru linoleum) - ve Zbýšově, v restauraci Pamír, jsme měli pátý koncert.
S místním aparátem se přijel poprat Zbyňa Kříž, celou akci zezadu jistil Laďa Chromeček (jména uvádíme v brněnské variantě), na večeři přijelo i několik lidí z fanklubu.
Gastrofolkové večery nejsou mezi muzikanty právě oblíbené, protože pocit, že jsou degradováni na doplněk ke stejku v pepřové omáčce, má na křehké duše umělců devastující účinky. Ale stylový country saloon ve Zbýšově není žádná anonymní hospoda a propojení hořícího krbu, kouřícího jídla a žhavých harmonií je tam docela přirozené.
První jubileum máme tedy za sebou a před námi leží dva velké prubířské kameny - divadlo v Písku a Novodvorská v Praze, tak budeme po víkendu zase trochu zkoušet... (22.4.)

První koncert v Malostranské besedě připadl na začátek astronomického jara, ale především na Žalmanovy zaoblené narozeniny. Potěšilo nás, že bylo dlouho dopředu vyprodáno, protože Malostranská beseda má mezi pražskými štacemi zvláštní status - jak praví známé muzikantské přísloví: na velikosti až tak nezáleží, ale na besedě vždycky záleží :-)
Mezi mnoha zvědavými, kteří se přišli podívat, co jsme zač, bylo i dost známých tváří a v hledišti seděli i oba publicističtí Tomášové Hrubý a Pohl, tak se těšíme, co se o sobě dočteme.
Oslava měla tradiční průběh: proslovy, sekt, dary. Kromě fotky na plátně (daru od kapely a upomínky na první společné vystoupení v Pelhřimově), dostal Žalman dort ve tvaru kytary a ze sálu přistála na pódiu krabice chlebíčků (foto 3.). Děkujeme a 20. října v Chodově u Domažlic bude řada zase na nás.
Na květen pozveme do besedy hosta, skupinu Žalozpěv, která má v podtitulu chrakteristiku "akustická hudba z Vysočiny". Výběr nebyl náhodný - máme s nimi společného basistu... (21.3.)

Poslední dny před premiérou asi nikdo z nás neměl úplně klidné spaní, protože jsme si byli vědomi, že na detailní nazkoušení téměř dvouhodinového repertoáru jsou v běžném provozu necelé dva měsíce tvrdým ultimátem. V nejtěžší situaci byla Míša, protože se musela bleskově skamarádit s irskými píšťalami, ale i pánům, uvyklým svým nástrojům, přinesla nová situace mnoho radosti a domácího samostudia. Naštěstí známe dobře poučku, že termín je nejlepší motivace.
V den D, hodinu H mínus čtyři najela k pelhřimovskému divadlu technika a od té chvíle jsme se až do začátku koncertu prakticky nezastavili a nebyl čas ani pozdravit delegaci fanklubu a mnoho jiných blízkých, kteří nás přijeli morálně podpořit.
To, ce dělo v zaplněném divadle od půl osmé, budeme asi schopni analyzovat a zhodnotit až s odstupem, protože večer (alespoň pro nás) profičel takovou rychlostí, že si z něj moc nepamatujeme. Naštěstí máme hromadu fotek a zvukový záznam, který je v této fázi velmi důležitým svědectvím hlavně pro nás - budeme ho podrobně zkoumat a napravovat, co je třeba.
Obligátní dík na konec - všem, kteří nás přijeli povzbudit (někdy i ze značné dálky), moc děkujeme. Díky vám jsme to zvládli v relativním klidu a s úsměvem. Slibujeme, že, až se někde potkáme příště, uděláme si na vás víc času.
Velký dík patří Petru Michalovi (MK Production), bez jehož pomoci během zkouškového období i při ostrém startu by bylo všechno mnohem těžší. Vaši Ž&S. (24.2.) 

Ještě jsme ani pořádně nezačali a už máme společné zážitky, které jednou budeme vypravovat vnoučatům. Předposlední kolo zkoušek mělo poněkud dramatickou dohru, protože celkem banální večerní návrat na Moravu se díky sněhové kalamitě proměnil v amatérskou odnož závodů Winter Survival Cup.
Petr skončil v Pelhřimově, kde ulovil poslední volnou postel (všechno už obsadili uvízlí kamioňáci), Míša se statečně dohrabala až do Kostelce u Jihlavy, kde se jí ujali dobří lidé a nechali ji přespat (ve svém penzionu). Cesta z Písku do Brna nám trvala (s mezipřistáním) skoro 16 hodin, za normálních okolností to dáváme tak za dvě a půl.
Až se příští čtvrtek budeme se slavnostním pocitem blížit od jihu k Pelhřimovu, snad nám bude Taťána Míková příznivě nakloněná a nechá nás dojet včas. (16.2.)

Z toho, že Žalmanovo webové hnízdo má denně kolem 200 unikátních návštěv, usuzujeme na určitý hlad po informacích, ale ono zatím není moc co psát.
Pečlivě a poctivě se připravujeme - každý týden se scházíme na několik celodenních zkoušek (a v mezičase plníme domácí úkoly), protože termín prvního koncertu v Pelhřimově se kvapem blíží.
Pavel Malina zaujme uprázdněnou pozici pravého křídelního útočníka, Petr Novotný se přesune na levé křídlo do útoku. Kapela tím přijde o brankáře a budeme hrát power play.
Repertoár zůstane zhruba z poloviny zachován, aby v něm zůstaly stěžejní písně (ovšem často v překvapivé podobě), pro druhou část jsme sáhli do zásob a máme už připravenou i jednu úplnou novinku. Zatím se všechno vyvíjí dobře a jsme natěšení na společné hraní. (27.1.)

Milí čtenáři,
protože některými hudebními servery a zejména knihou ksichtů (Facebook) už proletěla první vlna reakcí a názorů, je i na nás, abychom udělali tlustou čáru.
Jak asi většinou víte, kapelu opustil i Honza Brož a siamské dvojče Žalman & Spol. - Devítka tím definitivně odpojil od přístrojů. Nadále už obě tělesa půjdou vlastní cestou.
Ve Spolu budou Jindřiška s Honzou nahrazeni Michaelou Hálkovou a Pavlem Malinou. Poprvé se představíme 23. února v pelhřimovském divadle.
Současné vzedmutí vášní nemáme potřebu komentovat, něco podobného kapela zažila i před čtrnácti lety, s příchodem J. a H., jenom s tím rozdílem, že to bylo ještě v předinternetovém (a předmobilovém) věku, proto navenek všechno proběhlo ve větším klidu.
Děkujeme vedení fanklubu - Pavlovi, Martinovi a Standovi, že za námi stojí. Všechno ostatní je otázkou času a doufáme, že, pokud jde o fanklub, nic nekončí.
Přejeme manželům Brožovým, ve shodě s většinovým názorem, aby se jim v jejich hudebním snažení dařilo a aby jim přinášelo uspokojení.
Jen drobná poznámka k diskuzi na FB: folková muzika se v našich hudbypisných šířkách už léta nedělá kvůli penězům. Výjimky by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Howgh. (12.1.) 

Spolu s přáním všeho dobrého do nového roku přicházíme i s několika důležitými sděleními.
V Telči jsme se rozloučili s Jindřiškou a s Mírou Hronem, coby dvorním zvukařem. Nová sestava se má sejít v prvním lednovém týdnu na ustavujicí zkoušce, proto novou podobu skupiny Žalman a spol. oficiálně představíme až během první půlky ledna. Celý začátek roku věnujeme přípravě a zkoušení repertoáru, abychom na konci února byli schopni poprvé předstoupit před publikum a vydat se všanc jeho nemilosrdnému soudu.
Sledujte tuto stránku - průběžně tu budete nacházet všechny zprávy, zároveň s tím se bude pozvolna proměňovat i podoba kapelního webu. Děkujeme za dosavadní podporu a těšíme se na setkání v novém roce. (1.1.) 

Letošní rok můžeme považovat spíš za odpočinkový po loňských oslavách a trachtacích a i počtem odehraných koncertů byl oproti minulému roku slabší.
O to víc jsme byli pilní ve skrytých sférách, protože rok 2018 bude ještě hektičtější a bylo třeba se na to náležitě připravit, takže jsme mnohem víc času trávili ve studiu, před filmovou kamerou, organizováním sbírky a debatami o tom, co nás čeká.
Přesto byl závěr roku poměrně intenzivní, dva adventní výjezdy byly dokonce šestidenní a proběhla i vzájemná nákaza, takže poslední koncerty byly spíš ORL semináře, kde jsme na praktických ukázkách demonstrovali dávivý kašel, samovolný únik hlenu, zduřelé hlasivky a ucpané čelní dutiny. Kvůli chorobě jsme obětovali vystoupení v Ústí nad Labem, za což se omlouváme, ale volba byla v tomto případě jednoznačná - zrušením Ústí získáme jeden den na vzpamatování a díky tomu zachráníme zbytek šňůry. I přesto jsme to udělali neradi.
Zážitků bylo nepočítaně, za všechny alespoň návštěva wellnes zóny v nóbl hotelu v Ostravě, přejezd z Krnova do Krkonoš přes Polsko, kostel ve Starých Bukách, ke kterému jsme se nemohli vyškrabat s aparátem (a pak zažili neopakovatelnou atmosféru jak z F. L. Věka) nebo třeba hraní v rytířském sálu na zámku v Libouchci, který září jako maják v okolním zmaru sudetského příhraničí (alespoň tak se to jevilo nezasvěcenému příchozímu).
Povětrnost nám byla tentokrát mimořádně nakloněna, kromě jedné cesty z Brna do Ostravy jsme prakticky neviděli sníh. Akorát po závěrečném koncertu v Uhříněvsi u Prahy nám Manitou dal pocítit relativitu veškerého konání, pročež cesta na Moravu proběhla v závěsu za sypačem a trvala skoro čtyři hodiny.
Letos nás čeká už jenom vánoční Telč, ale ta se nepočítá, protože ta je za odměnu.
Děkujeme všem, kteří nám zůstali nakloněni, za setrvalé projevy vole. Přejeme Vám, ať v nadcházejícím složitém období, po vzoru starých Izraelitů, přejdete rudé moře suchou nohou. Těšíme se na shledání v příštím roce. Máme toho pro Vás nachystáno vrchovatě. (23.12.)

Letní souhrnná bilance
Letošní léto bylo pamětihodné v mnoha ohledech, ale zejména proto, že vedle normálního letního hemžení jsme museli zvládat ještě průběžné natáčení filmu, administraci podpůrné sbírky na hithit.cz a tmelení nově se formujícího kolektivu, který po příchodu Petra Havrdy nabral novou žádoucí dynamiku.
I z pouhého výčtu je patrné, že jsme se nenudili: během kalendářního léta jsme odehráli 30 živých produkcí, kromě mnoha festivalů i několik důležitých samostatných koncertů (například na hradě Pořešín celý koncert zaznamenával štáb ČT pro potřeby filmu).
Naše auta spolykala kvanta methylesteru řepkového oleje, protože jsme během prázdnin doslova prošmejdili celé území s krajními body v Trenčíně a Komorní Lhotce na východě, ve Slezských Rudolticích a Cvikově na severu, na horním toku Ohře na západě (dokonce hned třikrát) a v Pořešíně na jihu. Plus všechno ostatní mezi tím. Všude jsme byli včas a nikdo nechyběl.
Prázniny byly taky maximálně povětrnostně přívětivé (pro nás - soukromý zemedělec by to asi viděl jinak). Každý rok s napětím sledujeme synoptické mapy hlavně před koncerty v Dolních Kounicích a Telči, kde jsme letos jen o vlásek unikli katastrofě, naopak v Pořešíně mohlo být klidně o dvacet stupnů míň a nic by se nestalo.
I všechny naplánované natáčecí dny proběhly za hezkého počasí a obrázky jsou díky tomu noblesní a plné letní pohody. Natáčelo se i v okolí Žalmanovy chaty v údolí řeky Mže a například scéna s improvizovanou ad hoc filharmonií bude určitě patřit k oblíbeným pasážím filmu.
Všechno jsme si vybrali najednou až na konci prázdnin na Trampském širáku, kde jsme měli vodu doslova všude (někteří i v koleni) a dokonce nám ani nenastartoval mixpult, jenom chvíli kuckal mlhu a pak zdechl.
Ke sbírce: abychom byli schopni natáčení dokumentu o Žalmanovi ufinancovat, vypsali jsme na crowdfundingovém serveru Hithit.cz 45ti denní projekt, který přinesl 518 200 korun od 253 přispěvatelů. Je to sice jenom část z celkové cifry, kterou nás bude realizace filmu stát, ale můžeme teď trochu volněji vydechnout a soustředit se na dokončení. Máme před sebou ještě dva natáčecí dny, s posledními záběry budeme čekat na sníh.
Ještě jednou všem podporovatelům moc děkujeme. Na všechny se dostane, ti, kteří si jako odměnu vybrali účast na natáčení, budou brzy kontaktováni.
V tuto chvíli máme po celozávodní dovolené a těšíme se na podzimní kolečko. Návrat z venkovních pódií do sálů už jsme si vyzkoušeli a půjde to :-). (27.9.)
 

Jenom dvakrát jsme si letos v létě užili společnost spřáteleného pianisty Radima Sládka (to je ten pán s modrou hlavou), jenž loni sepsal a secvičil noty pro rozšířenou sestavu narozeninových koncertů a kromě toho letos připravuje tu bonusovější část dvojalba pro příští rok, které nahraje bigband složený z českobudějovických jazzmanů a my na něm budeme jenom zpívat (a snažit se o aspoň náznakové synkopové frázování).
Zřejmě nám jeho přítomnost nosí štěstí, protože na obou důležitých koncertech, v klášteře Rosa coeli v Dolních Kounicích a na Prázdninách v Telči, přetlačil Žalmanovu problematickou pověst dešťonoše, takže oba večery byly sice teplé, leč suché.
Radimovu absenci na pódiu si vynahrazujeme ve studiu, kam chodíme sledovat, jak se mu nahrávky rodí a divit se pětihlasým saxofonovým sazbám. Je to laskavý démon s tercdecimovým rozpětím prstů. (4.8.) 

Natáčení filmu se utěšeně rozběhlo a celkem bez obtíží zvládáme nové role a situace, protože smlouva s ČT pro nás, mimo jiné, přináší povinnost pořizovat z natáčení fotodokumentaci a náš manažer je teď zároveň producent.
Největší problémy máme momentálně s ufinancováním celé věci, protože ČT nám dodává techniku, střižny a částečnou podporu morální, o všechno ostatní se ale musíme postarat sami.
Nejsme napojeni na žádné oficiální penězovody a přitom ten náš nápad má prakticky nulový dotační potenciál, protože se to nedá přimíchat do nafty a nemůže se na to přisát žádná neziskovka, takže jsme odkázáni na vlastní zdroje, a ty jsou u muzikantů, jak známo, většinou zanedbatelné, nejste-li zrovna Richard Krajčo. Museli bychom třeba půl roku hrát zadarmo a všechno strkat do filmové kasičky, ale to by nikdo nepřežil, protože mrchy složenky nečekají.
Proto jsme vypsali sbírku na crowdfundingovém serveru Hithit.cz, kam nám můžou naši sympatizanti přispět (a něco za to dostat). Připraveno je přes dvacet typů odměn, od nepatrných, až po nabídky určené spíš firmám. Kdybyste chtěli jakýmkoli způsobem na našem filmu kolaborovat, zkuste to tudy: https://www.hithit.com/cs/project/3846/nasloucham-tichu-zeme-aneb-zalman-v-sedmi-obrazech (21.7.)

Letošní ročník Folkového chvojení nebyl pro nás tak hektický, jako ten loňský, kdy jsme hráli v devíti (rozšířeni o piáno, buben, flétnu, saxofon, trubku, křídlovku a trombon), ale stres to nebyl o nic menší, protože nám předskakoval Mistr Jiří Suchý s minimalistickým orchestrem divadla Semafor (ale hrálo jim to, jakoby jich bylo na pódiu dvacet).
Už jsme se s nimi setkali loni v Heřmanově Huti, kde J.S. Žalmanovi gratuloval k jubileu a přidal několik rad staršího a zkušenějšího muže. Letos do Chvojna přijel posilněn o Jitku Molavcovou a její nezbytný saxofon.
Náš set na závěr pátečního půlmaratonu (ten hlavní maraton se odehrál až v sobotu) byl korunován kandovanými ovocemi vstoje (vstal skoro každý, kdo nebyl zamotaný do pláštěnky nebo deky nebo sousedky). Užili jsme si to. (18.6.)

Po náročném přípravném období jsme konečně začali s natáčením filmu. První "klapka" původně měla klapnout už na začátku roku, ale jednání s Českou televizí se ukázala složitější, než jsme čekali a dost nás zdrželo i dolaďování technické výbavy, která by byla schopná zpracovat obraz v kvalitě dostatečné pro filmové plátno.
Ale to už je všechno minulostí a teď se soustředíme hlavně na to, aby obrázky byly pěkné, ve štábu panovala dělná atmosféra a počasí u exteriérových scén vyšlo tak, jak by nám bylo vhod. Natáčení filmu Naslouchám tichu země aneb Žalman v sedmi obrazech je naplánováno na cca 16 dnů, kromě řady různých kulturních a společenských veličin, které budou mluvit na kameru o svém vztahu k Žalmanovi, se ve filmu objeví i členové kapely, bývalé zpěvačky a Žalman sám v roli svého dědečka. Malého Pavlíka bude hrát Žalmanův vnuk Arnošt.
Těšíme se na první záběry a radost, kterou nám, doufáme, náročná práce na filmu přinese. (12.6.) 

Čas od času nám někdo z našich fans prokáže laskavost a za to, že nás může pozorovat při práci, nás nechá nahlédnout i pod svoji pracovní pokličku.
Velkým zápichem v tomhle ohledu byla exkurze do útrob Řízení letového provozu, kterou nám obětavě zařídila paní H.R. Díky zasvěcenému výkladu teď víme, jak je možné, že se ve vzduchu nad Prahou létadla nesrazí a na trenažeru (bezpečně odpojeném od reálného provozu) jsme si vyzkoušeli, jakému stresu jsou v práci ti na první pohled pomalí a rozvláční pánové a dámy vystaveni(y).
Už chápeme, proč mají v koutě hlavního sálu relaxační prostor s hračkami a různými polehávátky a proč jsou tam všechny dveře trojité a nehořlavé. Nedělali bychom to ani vteřinu, resp. nenechali by nás to dělat ani vteřinu. (25.5.)

Dárek, který před více než rokem dostal Žalman od kapely a přátel na slavnostním koncertu v Lucerně, došel naplnění - zájezd do Skotska, kde jako čerstvý nositel titulu Lord of Scotland obhlédl svou latifundii (zvící A4) a rovnou vykonal stručnou obhlídku okolního království (zvící 80 tisíc kilometrů čtverečních), dopadl dobře, protože se vrátil celý a navíc plný zážitků.
Kromě úchvatné skotské přírody v něm hluboký dojem zanechalo i místní domorové obyvatelstvo, které se mu, navzdory drsným životním podmínkám, jevilo přívětivé a srdečné.
Jsme rádi, že ho máme zpátky. (18.5.)

První letošní křest čerstvým povětřím jsme si odbyli v Plesné, kdysi vesnici na severozápadě od Ostravy, dnes 23. ostravském městském obvodě.
Obec pořádá každoročně folklórní festival Májová Plesná a letošní 20. ročník jsme měli šlusovat, přestože nápaditostí kostýmů a četností jména Andulka v textech písní jsme se nemohli s ostatními soubory měřit. Přesto jsme byli zařazeni až na konec programu, hned po vyhlášení turnaje o nejlepší guláš.
Během festivalu počet přítomných vždy několikanásobně převýší počet obyvatel obce, což trochu znesnadňovalo parkování poblíž scény a znepříjemňovalo přenášení aparatury davem, ale už jsme zažili i problematičtější podmínky.
Důležité bylo, že po několika deštivých dnech vykouklo sluníčko, byl 1. máj, od Ostravy borový zaváněl háj, ropné laguny hladké v křovích stinných
zvučely temně tajný bol, po šírošíré hladině umdlelý dívka zrak upírala a kolem kvetlo nepřeberně stromů a bylo lze se pod nimi líbat. Žalman s Míšou přijechali a vzápětí odjechali Pendolinem.
Hezké to měli, zvlášť brýle té zrzavé klarinetistky byly pozoruhodné. (3.5.)

Velikonoční souhrn: ve studiu jsme masivně pokročili, z prvního cédéčka (které pořizujeme vlastními silami) je kromě několika elektrických kytar, bas a kláves natočen veškerý materiál. Máme radost, jak se album klube, jaká vládne ve studiu přátelská a srdečná atmosféra a všechny multilaterální otázky se řeší v míru a souladu.
Druhá část dvojalba je momentálně ve stavu návrhů aranžéra Radima Sládka. Bude se točit živě o prázdninách, až se nám ze světa vrátí někteří nenahraditelní muzikanti, například kytarista Jirka Fryč. Tahle bonusová půlka bude asi pro skalní Žalmanovy příznivce překvapením - uslyší ho v nečekané podobě někde mezi Frankem Sinatrou a Luďkem Hulanem :-) Pokud vám ta jména nic neříkají, nápověda je na posledním CD Cestující muž.
Žalman byl hostem Jury Pavlici v pořadu Jak potkávat svět v TV Noe. Žalman v pořadu mluví, vzpomíná, hraje a zpívá, trvá to skoro hodinu a půl a z archivu si pořad můžete pustit tady: http://tvnoe.cz/video/12562. (15.4.)

Novinek se v úvodu roku 2017 urodilo mnoho, některé velmi zásadní.
Konečně se sešla ta správná konstelace televizní komise, kompetentní k požehnání našeho filmu k Žalmanovu profesnímu jubileu, které vychází na příští rok. Mezitím už jsme promeškali příležitost k natočení zimních exteriérů (a bez sněhu by to nebylo ono), takže tuto část přesouváme na letošní prosinec a, jakkoli zimu (coby řidiči) zrovna nemusíme, budeme doufat, že přelom 2017/18 bude mít standardní průběh.
Momentálně vrcholí dolaďování scénáře a řeší se milión dalších věcí, většinou technického nebo logistického rázu. První klapka (nebo jak se to teď v televizoru jmenuje) klapne na velikonoční pouti v Dobré Vodě.
Další velká změna se týká přímo kapely. Po pěti letech a po vzájemné dohodě končí Pavel Zajda Malina, který je čím dál víc zaměstnaný vlastními aktivitami a od jara ho nahradí Petr Haf Havrda, věhlasný královéhradecký kytarista (ex Lokálka, Devítka, Lenka Filipová a mnoho dalších), který už ve studiu svými nápady okysličuje zvuk kapely na nově připravovaných nahrávkách a nadále bude v kapele na postu pravého křídelního útočníka. 
Zajdovi děkujeme za spolupráci a přejeme mu spoustu radosti z hudby a hodně úspěchů v osobním i nákladním životě. Hafa vítáme na lodi a slibujeme, že nebude muset denně drhnout palubu, pročež přeskočíme plavčíka a bude hned rovnocenným členem posádky. (26.2.)

Místo zimního spánku jsme si v hned zkraje nového roku uložili zimní hemžení a začínáme pracovat na rozsáhlém audio kompletu k padesáti letům Žalmanova působení na hudební scéně.
Pro příští rok, na který výročí vychází, chceme připravit dvojdiskové album, které nabídne pro každého něco - starší a stále žádané písně v novějších úpravách, dtto ve velmi tradiční podobě interpretované původním Spolem (mezi zasvěcenci nazývaným Praspol) a nové kusy, obrobené a naaranžované pianistou Radimem Sládkem, který se mezitím uhnízdil na špici kapelních kolaborátorů. Tuhle část by měli natočit skoro výhradně jeho kolegové z českobudějovické jazzové líhně, my si maximálně tu a tam zazpíváme.
Zatím máme splněnu nepatrnou částečku, totiž setkání s Pavlínou Jíšovou a Tondou Hlaváčem a záznam několika starých pecek. Šlo jim to jak za mlada. (12.1.)

Celé to, jako každoročně, skončilo v Telči v zámecké konírně, kde už se dokážeme pohybovat takřka poslepu, jako u maminky v kuchyni.
Letošní poslední koncert si budeme dlouho pamatovat, protože jsme ho museli rozjet čistě akusticky, bez jakýchkoli sofistikovaných eletrospotřebičů, kterými se za normálních okolností jenom hemžíme. Jako trénink na blackout to nebylo špatné a naštěstí to netrvalo dlouho, takže po poněkud rozpačitém rozjezdu už všechno svištělo normálně a repráky v bednách vesele vřískaly, že je nás víc než loni.
Rok 2018 byl nejrušnější, kam až paměť hluboko do minulosti sahá. Hodně se toho událo a dost se toho i povedlo. Nasadili jsme si laťku tak vysoko, že několik následujících let ji nejspíš budeme jenom podlézat, ale stálo to za to.
V tom příštím bychom rádi načas přejeli do pomalejšího pruhu, abychom to všechno mohli vstřebat, ale na dlouho to nebude. Nápady neustále přicházejí a taky víme, že na nikoho se nebude vzpomínat pro to, co neudělal.
Děkujeme všem našim příznivcům za přízeň, fanouškům za fandění, přátelům za přátelství, kritikům za kritiku, hudební továrně MusicData za partnerství a ministerstvu kultury za to, že si nás nevšímá.
Přejeme všem, aby rok 2019 byl lepší, než bude. Vaši Ž&S. (31.12.)

V předvánočním hattricku byly všechny zastávky něčím pozoruhodné. V Tišnově nás vítal velký billboard blízko nejrušnějšího místního kruháče (visíme tam doteď) a v kině se musela navyšovat kapacita přidáním židlí do uliček, což jednoho potěší. Místní bezpečák zrovna marodil, nebo dělal, že to nevidí.
Koncert v Jihlavě, věnovaný památce Václava Havla v den jeho úmrtí, byl pro nás trochu prubířským kamenem, protože jsme vůbec netušili, co nás čeká. Vzpomněli jsme při té příležitosti, že zpráva o jeho smrti nás zastihla v Horšovském Týně na vánočních trzích a vůbec se ten večer dost vzpomínalo. Velký gotický sál jihlavské radnice byl plný podobně naladěných lidí, takže jsme se skoro vůbec nebáli.
A nakonec v Českých Budějovicích, ve studiovém sále Českého rozhlasu, Žalman vzpomínal, že v dávných dobách, kdy tam ještě bylo studio, většina raných nahrávek Minnesengrů vznikla právě tam. Nahrávalo se i naše vystoupení a záznam bude vysílat ČRo České Budějovice.
Mezi diváky byla i paní Mila, která si přála zažít Žalmanův koncert a přání jí splnila Ježíškova vnoučata. Společnou fotku následně na našem FB profilu viděly skoro čtyři tisíce lidí... (22.12.)

Letošní druhá výprava do divadla Semafor si významem nijak nezadala s tou první (křest dvojalba), i když proběhla bez přítomnosti Jiřího Suchého a JItky Molavcové. Pro nás všechny to stejně byl splněný sen - zahrát si v divadle, které je spojeno s takovou plejádou velkých jmen české kultury.
Je to opravdu magické místo, kde z každého kousku inventáře dýchá vysoká reprízovost a v bufetu mají nejlepší chlebíčky široko daleko. (13.12.)

Seriál dvojprogramů (koncert + projekce filmu) skončil symbolicky v Českých Budějovicích. Do velkého sálu Metropolu se na nás přišlo podívat cca 600 lidí, mezi nimi i několik aktérů filmu, třeba Tonda Hlaváč.
Samotné projekce v kinech běží dál až do uvedení filmu na ČT ART, pak už nemá cenu diváky lákat do kin, takže kolem poloviny ledna 2019 se nad filmem zavře voda. Ale ne doslova - DVD budeme vozit všude sebou na koncerty a k mání jsou pořád i v e-shopu. (21.11.)

Film Naslouchám tichu země se zhmotnil i v podobě DVD, takže můžeme konečně uspokojit všechny dárce naší crowfundingové sbírky na HitHit.cz a máme letošní kolekci (2CD Moje nevšední roky, zpěvník a DVD) kompletní.
Balíček obsahuje kromě samotného filmu a videobonusů i CD se soundtrackem. Od této chvíle ho budeme mít sebou na všech koncertech; zájemci, kteří nemají možnost se na nás přijít podívat, mohou DVD získat třeba v e-shopu Bandsmarket, do Žalmanova smíšeného zboží vede přímo tahle cesta: https://www.bandsmarket.cz/zalman (2.11.)

Říjnový koncert v Pardubicích byl ozvláštněný hudebním setkáním, které jsme domlouvali už v červenci na festivalu v Lichnici.
Pavlu Diblíkovi, nevidomému klavíristovi a absolventu pražské Deylovy konzervatoře jsme splnili jeden z jeho velkých snů (dalším bylo třeba setkání s papežem) a pozvali jsme ho, aby si s námi zahrál na domácí půdě (Pavel je zároveň frekventant pardubické školy Svítání a člen muzikoterapeutického souboru Mlima Jua).
Pavel Diblík zahrál sám vlastní úpravu písně Ve zvonkách a pak jsme společně dali Píseň malých pěšáků. Dojetí na pódiu i v hledišti bylo nelíčené. (21.10.)

Po návratu z letních prázdnin, které pro nás začínají až v září a obvykle trvají kolem dvou týdnů, jsme naskočili rovnou do plného provozu a mezi nejmocnější zážitky úvodu podzimní sezóny patřil bezesporu dvojprogram v kině Lucerna (ne v druhém nejstarším českém kině v Brně - Žabovřeskách, ale v secesním biografu ve stejnojmenném paláci v Praze). Už samotný příchod do sálu je impozantní a celkový dojem ještě umocňuje dokonalá akustika a špičkové ozvučení, takže jedinou vadou na kráse (pro nás) bylo stěhování aparatury přes celou pasáž a do druhého patra po schodech (tehdy, při stavbě komplexu, se s ničím podobným nepočítalo, takže nákladní výtah vede jenom do velkého sálu a je už desítky let nefunkční). Přesto to byl večer, na jaký se nezapomíná.
Spojení koncert + projekce filmu si zopakujeme ještě v Bratislavě, Trenčíně a Plzni, kde ve velkém sálu Měšťanské besedy čekáme kolem 600 diváků.
Poslední dvojprogram bude v listopadu v českobudějovickém Metropolu, pak až do konce roku budou dobíhat samostatné projekce filmu. (27.9.)

Letní sezóna pro nás končila tradičně na Mohelnickém dostavníku, kde už se naplno ohlásil nadcházející podzim. Bezprostředně po našem setu začalo pršet, pak pršet přestalo a začal chléstanec, který sobotní program v podstatě ukončil. Zbytek večera se zpívalo bez elektrických spotřebičů přímo na pódiu, což bylo jediné jakžtakž suché místo v širokém okolí.
Jsme rádi, že to nebylo na nás, ale vyvázli jsme jen těsně.
Máme teď skoro 3 týdny celozávodní dovolené, což využije každý podle svého gusta a peněženky. Promítání filmu v kinech běží dál nezávisle na nás, setkáme se zase 21.9. v Benešově nad Černou, tedy pokud se všichni šťastně vrátí z rekreace. Pak zase hned naplno naskočíme do výroby a ještě do konce září nás čekají dva dvojprogramy - v Letohradu a v pražském kině Lucerna. (2.9.)

Celý červenec a začátek srpna nás Taťána Míková zásobovala slunečným a suchým počasím, takže jsme na jednu stranu vadli, jak ibišek bez vody, ale ani jednou nám nepršelo (ono vlastně nepršelo nikde). Třeba v Dolních Kounicích jsme díky tomu zaznamenali rekordní návštěvu v klášteře Rosa coeli a, přestože všude kolem se děly různé meteodivokosti, v DK spadlo pár kapek až při balení aparátu. Podle místních je to kvůli třem teplotním komínům v nedalekém okolí - jaderné elektrárně Dukovany, blízkému kamenolomu a Ivančickému viaduktu, které spolehlivě rozeženou bouřkové mraky a odtlačí je na východ k Rajhradu. Díky nim jsme prožili idylický večer, jaký už asi těžko někdy překonáme. (6.8.)

I letos nás během léta čeká několik zrychlených přesunů mezi štacemi, kdy by bylo fajn se spoléhat raději na vrtulník nebo teleportaci, protože ministerstvo opravy nám (a nejen nám) na letošní léto připravilo mnoho logistických lahůdek na silnicích všech tříd.
První multicesta, začátkem června, vedla z Kališť u Humpolce do Března u Chomutova a pak přes Zdice do Heřmanovy Huti (385 kilometrů plus třikrát vystoupit z auta a třikrát zahrát lidem). Vlivem dvou omezení a jedné havárie, která část výpravy zdržela na dálnici, jsme měli celý den o zábavu postaráno.
Další cesty už tak dramatické nebudou, ale třeba přesun z Vyššího Brodu do Jaslovských Bohunic asi bude taky výživný a možná to radši vezmeme přes Rakousko. (11.6.)

První dvojprogram - zkrácený koncert a pak film - jsme si zkusili v domažlickém kině Čakan (to je ta pohraničnická sekyra). Nebylo to špatné a obava, že mezipauza bude neúměrně dlouhá a večer ztratí spád, se ukázala jako lichá. Prostě jsme hodinu zahráli, pak za 3 minuty rozhrnuli všechny krámy na pódiu do stran (aby filmový Žalman neměl co chvíli zabodnutý v oku mikrofon) a promítalo se.
Podobných dvojexpozic máme naplánovaných několik, m.j. tento měsíc ještě v Ostravě a v Brně, na podzim v Plzni, Praze, Letohradu a Českých Budějovicích. Kdyby se nám aspoň jednou povedlo proniknout na Slovensko, bylo by to žúžo.
Samostatných projekcí by mělo být minimálně 60, od Děčína až po Břeclav, v sekci Kalendář na webu www.naslouchamtichuzeme.cz si můžete najít nějakou poblíž vašeho výskytu. (24.5.)

Pro premiéru filmu jsme si vybrali žižkovské kino Aero, mimo jiné i proto, že na klidném dvorku ve vnitrobloku, kde kino sídlí, se už po generace dobře zasvěceně umělecky plká se sklenkou vína v ruce, což jsme předpokládali i v našem případě. Skoro všichni pozvaní dorazili a před vlastní projekcí bylo i několik minut slávy na pódiu, aby to všechno vypadalo jako na festivalu v Karlových Varech.
Ale večerní promítání už bylo za odměnu - mnohem větší adrenalin jsme si užili odpoledne při živém vysílání televizního pořadu Sama doma, kde jsme naživo zahráli několik písní a Žalman s Ivanem Kurtevem stručně představili film a pozvali na večerní premiéru. Už jenom dostat se včas na Kavky a nezabloudit v tamním labyrintu byl výkon... Až se bude příště natáčet nějaký film, už budeme vědět. (4.5.)

Další etapa letošního jarního rychloživota se uzavřela finalizováním dvojalba Moje nevšední roky. Přestože komplet obsahuje 30 písní a mnohé aranže jsou velmi zapeklité (i 50 stop a víc), rozešli jsme se po dvou dnech úporného poslouchání v míru a spokojení s výsledkem.
Naše nová kolekce obsahuje dvě cédéčka, první, tradičnější, se jmenuje Písně deštěm ohraný a část nahrál Žalman s Pavlínou Jíšovou a Tondou Hlaváčem (neboli původním Praspolem), zbytek současná kapela.
Druhé CD, Zavěšený kafe, jak už bylo avizováno, vymyslel a s partou kolegů nahrál pianista Radim Sládek (pozlatit je málo), my jsme písně jenom nazpívali. Říkáme mu jazzové, protože ho natočili skuteční jazzmani (někteří i velmi věhlasní) a Radimovy úpravy víc než cokoli jiného skutečně připomínají mainstreamový jazz, tedy doménu, kde se cítí doma. Máme z téhle části dvojalba skutečnou radost, jednak proto, že nás samotné překvapilo, jak Žalmanovým písním sluší moderní kabátek a taky, že nám pod rukama nevznikl nehomogenní kočkopes, nýbrž šťavnatá, jiskřivá nahrávka, která možná překvapí náš tradiční elektorát, ale mnozí ji třeba ocení právě pro ten neobvyklý přístup.
Dvojalbum vypustíme do světa začátkem května, pokud se nestane něco neblahého, třeba v továrně na cédéčka nebude stávka. (18.4.)

S příchodem astronomického jara se nám začíná kalendář poněkud zahušťovat, například ve středu 27. března jsme doslova nevěděli, kam v Praze dřív skočit.
Dopoledne v kině Aero na Karlově náměstí proběhla první, zatím neveřejná, projekce našeho nového filmu, určená především pro média, ale podívat se přišli i podstatní lidé ze štábu, zástupci produkce ČT a samozřejmě my z kapely. Poprvé jsme měli možnost vidět výsledek roční intenzivní práce v kině a na následném decentním rautu se vzájemně plácat a chválit.
Dlouhý den jsme uzavřeli v Malostranské besedě narozeninovým večírkem Petra Novotného, který, podle vlastních slov, odteď už bude všechno hrát ve F# (nebo, pro neznalé hudebního předznamenání, už jede sedmé gumy). První polovinu večera vyplnili gratulanti Jaroslav Moravec, Jiří Smrž, Víťa Troníček a až ze Vsetína vlakem přišedší Jan Žamboch, v druhé přišly gratulace, dary, oslavné projevy a dojetí. Od kapely obdržel oslavenec výlet do Říma, mezi ostatními dary dominovaly zejména lahve všeho druhu, několik knih a asi 80 oříškových tatranek.
Příští kulatiny padnou na Hafa. Už se těšíme. (29.3.)

První letošní venkovní hraní se potkalo s posledním záchvěvem zimy (aspoň doufáme, že byl poslední). Akce na opavském Dolním náměstí se optimisticky jmenovala Velikonoční trhy, ale chumelenice většinu trhovců odradila od jakýchkoli pokusů tržit, naopak svařáky a jiná velikonoční zahřívadla šly na odbyt dobře.
Na zpáteční cestě jsme zjistili, že zima byla ten večer jenom v okolí Opavy a nejspíš jsme si ji přivezli (a zase odvezli) sebou. Oproti dosud živému zážitku ze stejného náměstí, kdy na vánočních trzích jsme jednou chrastili na stávkujících kytarách a povzbudivě se usmívali do publika při mínus 23 stupních, byla tohle přece jen úsměvná epizoda - předjaří už stálo připravené ke skoku (V. Hrabě).
V létě si nejspíš ještě rádi vzpomeneme, jak bylo uprostřed března v Opavě příjemně. (18.3.)

Poslední, čím jsme mohli samostatně, bez držení, přispět k včasnému dokončení filmu, bylo vytvoření naší části zvukové stopy, tj. veškeré použité hudby. Od televizního pana zvukaře přišla pochvala, že nám to všechno sedí na tajmkódu a dodrželi jsme všechny technické požadavky, tak jsme se o prvním březnovém víkendu vypravili přímo do televizní míchací haly na Kavčích Horách a za dva dny jsme (už jen jako přísedící) dokončili finální zvuk.
Ten míchací stůl byl až za obzor, každý modul měl vlastní monitor a množství čudlíků a hejblátek připomínalo velín v JE Dukovany. Pro nás zážitek, pro lidi z ČT rutina.
Další procesy (titulky, on line přepis a různé schvalovačky) už se obejdou bez nás, my už jen netrpělivě čekáme na konečnou podobu. (4.3.)

Na obrázku vlevo je hudba, i když to na první pohled vypadá nepravděpodobně, stačí jen udeřit do mezerníku klávesnice a začne to hrát.
V jednotlivých barevných pruzích se skrývají drobné čárky, tzv. MIDI eventy a každá ovládá nějakou událost - spouští noty, přepíná artikulační příkazy, aktivuje a vypíná pedál u piána apod. Je jich dohromady v celé skladbě i několik tisíc, barevné pruhy představují jednotlivé nástroje nebo nástrojové skupiny. Hudba vychází z virtuální zvukové knihovny, v našem případě Miroslav Philharmonik od italské firmy IK Multimedia. Čím je banka komplikovanější (a dražší), tím dokonalejší vzniká iluze, že na nástroje hrají skuteční lidé.
Protože jsme byli značně omezeni rozpočtem a nemohli jsme si dovolit, aby scénickou hudbu provedla, dejme tomu, Filharmonie Hradec Králové, museli jsme se uchýlit k počítačové nápodobě a doufáme, že za týden, v míchacím sálu České televize, se spojením hudby a obrazu podaří spojit i vložené úsilí a emoce. (25.2.)

Mezi současné povinnosti patří postupné uspokojování dárců, kteří sáhli do kasičky a přispěli nám prostřednictvím sbírky na HitHitu s fincováním filmu. Specifickou odměnou, vedle různých žalmanálií a lístků do kina, bylo i osobní setkání s kapelou, společný zpěv písní a vůbec družení se všeho druhu. Stalo se v hospodě U Menclů v obci Hatě, v místě, kde se pod Prahou začíná zvedat brdský masiv.
Kromě večírku měli naši donátoři jako první možnost prohlédnout si a vyzkoušet nová filmová trika. Pátrali jsme taky po nejvzdálenějším účastníku - ten tuzemský to měl domů asi 350 (během večera začalo sněžit), zahraniční 800 (letadlu je to jedno). Ale vděčni jsme všem, i těm z blízké Prahy, kterých byla většina. Moc si Vaší pomoci vážíme, bez Vás bychom takovou finančně náročnou akci nikdy nezvládli. (18.2.)

Zatímco letošní koncertní sezónu jsme zahájili až v druhé polovině ledna, v aktivitách kolem zrodu filmu a dvojalba se změna letopočtu téměř neprojevila a pracujeme neustále.
V tuto chvíli jsou obě cédéčka prakticky natočena a zbývá se těmi gigabajty prohlodat a čistit, zametat, vysávat a vůbec všemožně uklízet, na což navážou kuchyňské práce - míchání, dochucování, ohřívání a závěrečné ochutnávání.
Film mezitím jede po své linii a celkový přehled o situaci má zatím akorát producent Ivan Kurtev, který přisedá u obrazového střihu. Ale pracoviště na Kavčích horách mají provozní řád pevný jako helvétská víra, takže o dodržení temínů strach nemáme. Prostě se to stihne.
Nás čeká kromě práce na dvojalbu ještě příprava zvukové stopy filmu, kterou částečně dodáváme na klíč (veškerou scénickou hudbu a zvuk k záznamu z koncertů v Pořešíně, Telči a Malostranské besedě).
Přestože teď skoro nehrajeme, takhle živo už jsme dlouho neměli. Zastaví se to až někdy na jaře. (25.1.)

Loni tento čestný poslední záznam končil optimisticky, letos jsme ve vyjadřování radosti poněkud opatrnější. Příliš mnoho dějů, na které máme minimální vliv, se během roku uvedlo do rotace a ne vždy rotují směrem, který by nám byl milý. My sami samozřejmě hájíme dobyté pozice a neodchylujeme se od od dosavadních kulturně-politických azimutů, ale občas okolní svět pro nás začíná být trochu nesrozumitelný.
Máme z letošního roku hodně pozitivních vzpomínek a hodně předsevzetí do toho nového - namátkou začneme připravovat nové album, které by mělo vyjít až napřesrok k Žalmanovým pětasedmdesátinám a chtěli bychom si na něm vyzkoušet zase něco nového, čím ostatní (a možná i sami sebe) překvapíme. Nakolik se nám to povede, nezáleží naštěstí až tolik na vnějších okolnostech, důležité je, abychom byli spolu zadobře, a to ostatní už přijde samo.
To by ostatně mohlo platit univerzálně, takže Vám přejeme, abyste byli spolu zadobře. Vaši Ž&S. (31.12.)

Kino Koruna v Břeclavi má nové šatny!
To je pro běžného návštěvníka asi informace celkem k ničemu, protože ty šatny jsou v zákulisí, ale nám to udělalo radost.
Další oživení způsobil Ježíšek, který už začíná kroužit kolem a jednomu z nás přinesl nová inýrová sluchátka, aby konečně pořádně slyšel, co na tu basu vyluzuje.
Kino už řadu let provozuje náš kamarád, muzikant, zvukař, producent a hudební mecenáš Luděk Kabelka a tentokrát nám připravil překvapení - bezprostředně po našem vystoupení promítl pro uzavřenou společnost poslední díl Hvězdných válek - Vzestup Skywalkera (oficiální česká premiéra byla až o den později). Nikdo z nás se na to nedostavil v převleku za C-3PO, ale vybraní reprezentanti kapely vydrželi tu slátaninu až do konce. Kde jsou časy George Lucase... Ale patří to k základnímu vzdělání. (20.12.)

Jak se zkracuje den, zkracují se i rozestupy mezi jednotlivými štacemi a na konci roku se každoročně doma moc neohřejeme.
Prosinec začal symbolicky - po roce jsme se vrátili do divadla Semafor, které občas poskytuje vlastní prostory potulným umělcům z ulice, aby se ukázali (cyklus se jmenuje Dveře dokořán pro...)
Takže jsme se přestali potulovat a přijeli do dejvického podzemí ukázat, zač je toho folk. Zase na nás dýchla neopakovatelná atmosféra divadla, které půlstoletí formovalo a nenápadně vzdělávalo českého kulturního konzumenta, čelilo přitom nevůli praktického socialismu a lhostejnosti praktického kapitalismu. A ty chlebíčky na baru...
Budeme rádi, když si nás i dál jednou za rok nechají, už jenom pro radost a povznesení, že můžeme být v tak nóbl společnosti :-) (3.12.)

Tohle není zrovna místo pro nějaké teoretizování o souvislostech regionální kultury, ale mnohokrát už jsme se přesvědčili, že bez místních nadšenců, vybavených umanutostí a entuziazmem, by spousta kulturních podniků mimo velká centra prostě nebyla možná.
Jedním z takových buditelů je třebíčský písničkář, který se jmenuje Pavel Pokorný (a je to pravda). Je proslulý tvrdohlavým pořádáním drobných akcí ve svém rajónu (m.j. v třebíčském divadle Ampulka) a jedna z větších akcí, v kterých má už léta prsty, je podzimní přehlídka Folkový špíz. Letos byl už dvacátý ročník a nás vybrali, abychom skoro pětihodinový maratón dorazili.
Fotky z oka fotografa Luboše Konečného najdete ve fotogalerii. (5.11.)

Rádi jsme přijali pozvání, abychom zpěvem písní uctili 25. výročí samostatného vysílání Českého rozhlasu Olomouc. 
Jednak proto, že od dob, kdy přestal fungovat vysokoškolský klub, nemáme moc příležitostí si v Olomouci zahrát (nepočítáme-li pravidelné vánoční trhy), a taky proto, že v ČRo Olomouc působí náš dlouholetý žánrový souputník Sandy Nosek, který večer uváděl.
Koncert v sále Reduta Moravské filharmonie Olomouc se vysílal živě (zároveň byl streamován kamsi do virtuálna), což není pro muzikanty zrovna vyhledávaný způsob prezentace, ale nějak jsme to s třesoucími koleny ustáli.
Záznam visí na Youtube (my tomu interně říkáme Ty rouro), můžete se podívat, jak to Míše slušelo: https://www.youtube.com/watch?v=rzMGAhIi1ys (17.10.) 

Pro slavnost jablek v Nebílovech u Plzně si pořadatelé vybrali opravdu nevšední den: svátek tří archandělů Michaela, Rafaela a Gabriela, kromě toho židovský nový rok Roš Hašana a začátek světového týdne kojení.
To, co jsme viděli, ale mělo ke kojení daleko, protože kromě vynikajícího místního moštu byl na každém rohu k mámí i kalvádos a všechno ostatní dobré, co lze udělat z jablek.
Místní sady nás ohromily svou svou rozlohou, zřejmě i díky příjezdu k pódiu dlouhou uličkou přímo mezi jabloněmi. 
V Nebílovech jsme se taky poprvé setkali s paní Ivanou Pokornou, harfenicí orchestru Národního divadla, s kterou máme do budoucna velké plány a doufáme, že ona s námi taky. Do konce roku zbývalo 93 dní. (30.9.)

Po zasloužené celopodnikové dovolené, kdy jsme na pár dní pustili ze zřetele vývoj HDP a starali se sami o sebe, jsme se setkali v zajímavém pseudorománském kostele (letos se kostely opravdu jenom hemžíme) sv. Vavřince ve Stupně poblíž Břas, poblíž Rokycan, poblíž Plzně. 
Kostel byl postaven až v závěru 19. století, protože jeho předchůdce přestal stačit kapacitně a kromě toho vyhořel. Ten "nový" je sympatický hlavně strohým inventářem, vzdáleným barokní zdobnosti plné prdelatých andělíčků - tady snad neměli ani jednoho.
Místní se o nás starali vysoko nad rámec dodatku ke smlouvě, měli jsme k dispozici (kromě běžných potřeb) i kávovar. Na to se nezapomíná...(21.9.) 

Mohelnický dostavník zahajuje svou sobotní galapřehlídku zavedeným rituálem, kdy na koni projede kolem celého areálu, za doprovodu hudby z Vinnetoua a jásání davů, vybraný umělec nebo zasloužilý funkcionář.  Nejlíp se při tom vyjímají mladá děvčata, protože těm sluší všechno, i kůň, a mívají taky největší ovace.
Letos byl osloven kolega Novotný, který spadá spíš do té druhé kategorie, protože na Dostavníku je už po pětadvacáté (s tím umělcem je to argumentačně trochu na vodě, ale budiž). On sám později přiznal, že na koni seděl v jednašedesáti úplně poprvé a že tomu koni děkuje za vlídné přijetí. Vzal si na tu slavnou chvíli dokonce košili. (1.9.)

Lipno, Klenová, Svojšín - zřejmě nejzajímavější hattrick letošních prázdnin. 
Na výletní lodi Adalbert Stifter, pojmenované podle česko-rakouského literáta, malíře a pedagoga, jednoho z nejvýznamnějších představitelů biedermeieru, jsme hráli na okružní plavbě, spojené s nevšedními výhledy a diváckou konzumací (tzv. gastrofolk). Přitom nastal zajímavý úkaz, který normálně nezažíváme: zpravidla se při produkci pohybujeme v rozmezí několika metrů v prostoru jednoho pódia a tudíž můžeme naskenovat, co je v éteru a naladit bezdrátový monitoring přesně na volná UHF pásma. Jenže tady jsme, i s tím pódiem, urazili několik desítek kilometrů, navíc v blízkosti rakouských hranic. Ale u Sennheiserů ve Wedemarku vědí, co dělají a jejich anténa si s tím poradila.
Na hradě Klenová jsme byli poprvé, kam až pamětníci pamatují. Zřícenina (částečná) je zajímavá třeba tím, že se tu narodil Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic a v první polovině 20. století hrad patřil malířce Vilmě Vrbové-Kotrbové. které byl státem nejprve odebrán, pak v restituci vrácen, aby ho nakonec odkázala Galerii Klatovy-Klenová. Ty výhledy...
Na zámek ve Svojšíně máme naproti tomu už jednu nepěknou vzpomínku, protože když jsme tam byli naposledy, prudká bouřka nás doslova spláchla z chatrného pódia a ještě týden jsme pak sušili vnitřnosti aparátů a dutiny nástrojů. Tentokrát to bylo v suchu. (25.8.)

Poněkud jinak to vypadalo o týden později v Pulčíně, malé obci na dohled od slovenských hranic, která se pyšní hned dvěma primáty: je nejvýše položeným sídlem Valašska a byla založena celkem dvakrát (poprvé zanikla společně se stejnojmenným strážním hradem a byla znovu obnovena v 16. století).
Spolek AMFOLKFEST (podle kterého se jmenuje místní festival, nebo možná taky obráceně) měl úplně opačné starosti než pořadatelé před týdnem a nemusel být v pohotovosti kvůli možným kolapsům z přehřátí, protože studené vody bylo všude dost, zejména shora. Prakticky celou přípravu jsme proseděli v jedné z místních hospod a zapřísahali Peruna, aby přestal pršet a nebylo to zase na nás. Asi hodinu před naší produkcí si to rozmyslel a dokončil přechod fronty. 
Snad se v tomhle divném létě dočkáme i nějaké neutrální povětrnosti. (28.7.)

První ze tří letních dvojáků si pro nás naše řídící agentura nachystala na pravděpodobně nejteplejší sobotu od poslední doby ledové (což ale nemohli tušit, protože festivaly se často domlouvají třeba rok dopředu a taky jsme klidně mohli hrát v mikinách a pláštěnkách).
Zejména odpolední hraní na ranči v Chrastavě u Liberce se podobalo víc sušení nasoleného masa než hudební produkci a dohráli jsme těsně před tím, než první z nás stačil omdlít. Cestou do Lázní Bělohrad jsme se sice o několik stupňů ochladili, ale, přestože tamní festival je v zámeckém parku plném vzrostlých stromů, ještě po setmění se ruce lepily k nástrojům a zvuk líně vytékal z reprobeden a plazil se k divákům jak sirup.
Na přehlídkách většinou hrajeme (hlavně díky Žalmanovu věhlasu) později večer, kdy už teploty bývají snesitelné, a tak po tomhle zážitku aspoň v duchu soucítíme se všemi, kteří musejí na plném odpoledním slunci prožívat torturu teplem a z rozpáleného pódia se povzbudivě usmívat na malátné přihlížející. (21.7.)

S výletem do Dolních Kounic jsme měli tentokrát spojené velké očekávání - mohli jsme se aktivně popasovat s loňskou výzvou, kdy vlivem souběhu mnoha příznivých okolností na nás do kláštera Rosa coeli přišlo rekordní množství lidí, a taky jsme chtěli dotočit pár záběrů do připravovaného klipu k písni Glencoe, který by měl být pilotní informací o tom, že se chystáme natáčet nové CD.
Ale jak už to bývá, člověk míní a Alena Zárybnická mění, takže jsme se po živé debatě, jestli riskovat a vydat mnohasettisícovou techniku napospas živlům, stěhovali do místního kultůráku. Opatrnost se nakonec vyplatila, protože venku bychom koncert nedohráli. S tím klipem to tedy musíme vymyslet nějak jinak. (14.7.)

To nedávné tvrzení o kostelích budeme asi letos muset trochu přehodnotit. Ferman nás začátkem léta zavál na jedno tajemné místo Šumavy, na kopec nad Annín, do kostela sv. Mořice, který je druhým nejstarším kostelem v jihozápadních Čechách a jehož historie sahá až do začátku 13. století, kdy se v okolí začalo těžit zlato a nedaleko vedla důležitá obchodní cesta. Potřeba duchovně obsluhovat náhlý příliv obyvatel vedla ke vzniku (původně románského) kostela sv. Mořice na kopci, kam se museli dávní křesťané namáhavě plahočit, a kam my jsme dojeli auty.
Za socialismu sice kostel unikl osudu některých podobných památek, protože vzhledem ke své poloze byl nevhodný ke zřízení skladu zeleniny nebo ustájení dobytka, ale totální devastaci se přesto nevyhnul. 
Dnes se intenzivně pracuje na jeho záchraně, zejména díky finanční pomoci krajanského spolku Förderkreis zur Erhaltung von St. Maurenzen, e. V., se sídlem v Mnichově a místním nadšencům, kteří už plánují dokonce i obnovení varhan.
V nových časech je kostel i pravidelným místem pořádání všemožné kultury, a my jsme byli taky pozváni. Byl to zážitek vpravdě mystický. (8.7.)

Den před čtverými jmeninami v kapele, svátku Petra a Pavla, v zahradě penzionu Na prachárně v údolí Berounky, to vypadalo, že právě kulminuje léto, přestože teprve začalo. Pódium bylo situované tak šikovně, že zapadající slunce se přesně drželo nad protějším lesem a krásně nás oslňovalo, aby zapadlo přesně před prvním přídavkem. Ale všechno ostatní byl fajn - jez hučel, komáři pištěli, prase vzdychalo na rožni a diváci se taky celkem hezky zvukově projevovali. Celé letní snažení a smažení bylo teprve před námi... (30.6.)

Bezprostředně po tradičním červnovém víkendovém dvojboji (Folkové chvojení, Muzikantský heřmánek) se část souboru vydala na týdenní výlet do Skotska. Pohybovali se převážně po skotské Vysočině, chvíli pobyli i v Glasgow. Přivezli si myriádu zážitků, fotek, videí a nadšení a vrátili se přesně v momentě, kdy jiná část souboru stála v Praze na Letné a vyjadřovala své občanské postoje.
Atmosféru výletu asi nejlíp přibližuje kolekce fotek v galerii, později přidáme i videoreport pořízený okem, rukama a kamerou pana kolegy Havrdy (edit: https://www.youtube.com/watch?v=n00kS4c9raA). 
Pro Žalmana to byla už druhá cesta do země zaslíbené, pravděpodobně v tomto ohledu neřekl ještě poslední slovo. Je třeba pravidelně kontrolovat latifundii zvící čtvereční stopy, která přináleží k jeho symbolickému titulu skotského lorda. (24.6.) 

Zámek ve Velkém Meziříčí míjíme pravidelně při ploužení po dálničním mostě Vysočina a jenom někteří z nás do letoška tušili, že se tam koná doprovodný program každoročního Evropského festivalu filozofie.
Nevíme, jestli letošní téma Člověk a prostředí nějak souvisí s naší hudbou, ale zřejmě ano, protože jsme dostali pozvání, abychom na nádvoří trochu rozptýlili filozofy unavené celodenním rokováním. Vlastně ani netušíme, jestli někdo z festivalu dorazil (toho dne byli hlavními přednášejícími prof. PaedDr. Mgr. Miroslav Vaněk, Ph.D., Michael Žantovský a doc. Mgr. Petr Dvořák, Ph.D., kteří hovořili na téma Sametová revoluce 1989), důležitější bylo, že zámek se utěšeně zaplnil a neprovedli jsme nic, co by zavdalo příčinu k nespokojenosti zámecké paní z rodu Podstatzkých - Lichtensteinů. (10.6.)

V době, kdy na Vysočině kulminovala kůrovcová kalamita, jsme se pokusili přírodě vzdorovat účastí na Dnu přírody v Počátkách, kudy prochází historická hranice mezi Čechami a Moravou a které disponují i několika dalšími pozoruhodnostmi, například tudy prochází i rozvodí mezi Severním a Černým mořem.
Pro nás byl toho dne asi nejpozoruhodnější příjezd k pódiu dlouhou alejí, kdysi projektovanou na jeden koňský povoz, teď lemovanou stánky, a plnou dětí, psů a dalších pohyblivých nevyzpytatelných překážek. Byl s  námi náš náhradní zvukař Dan Turnhöfer, který dorazil obtěžkán zážitky ze SAE (nebo Izraele?), kde byl s Vivaldiannem. Mimo jiné nám poradil, že do letadla kytaru jedině sebou na palubu, protože v zavazadlovém prostoru při přistání v teplých krajích nástroj zažije během deseti minut rozdíl teplot klidně 100 stupňů. (19.5.)

Poprvé letos venku, pod širou plachtou pódia, jsme hráli ve Šternberku (toho u Olomouce) na akci se zvláštním názvem Modrá pětka 40 let (nebo tak nějak). Ta Modrá pětka není oblíbený komiks, jak by se mohlo zdát, ale tábornický oddíl, který se věnuje volnočasovým aktivitám dětí a mládeže a opravdu už to dělá čtyřicet let, takže odhadem polovina místní populace s ním nějak přišla do kontaktu. Mají takové optimistické logo (dříve znak), společné oddílové písně, byli velmi vstřícní a pršet začalo, přesně podle předpovědi, až při naší poslední písni, takže to snad nebylo na nás :-)
Nešlo si při té příležitosti nevzpomenout na Folkový kvítek, což byl po léta náš tradiční první jarní open air, který velmi záslužně pracoval s muzikantským dorostem (my jsme tam jezdili jen jako odstrašující příklad). Poté, co letos v únoru zemřel jeho duchovní otec a hlavní organizátor Jiří Hopp, pravděpodobně skončil i festival s jedinečnou atmosférou a sedmadvacetiletou tradicí. (7.5.)

První letošní souvislá skorotýdenní šňůra se odehrála na Moravě a obsahovala zastávky Příbor (rodiště vynálezce psychoanalýzy Sigmunda Freuda), Vyškov (rodiště režiséra Karla Kachyni), Zbýšov (rodiště archeologa Josefa Skutila) a Boskovice (rodiště fotografa Josefa Koudelky).
Nám se na cestě narodila odvaha poprvé uvést novou píseň Ještě dobrý lidi, která je možná trochu netypická v kontextu našeho současného repertoáru, ale svým filantropickým vyzněním se velmi hodí do současné turbuletní doby. (14.4.)

Obec Vrbice v Modrých horách má několik pamětihodností - například vinařských sklepů je tam tolik, že se do pískovcové skály zahryzávají v sedmi patrech a když si tam cykloturista udělá koštovací zastávku, může se stát, že už se nikdy odtamtud nevymotá.
Pro nás ale byla důležitá jiná pamětihodnost: jedním z místních vinařů je Miroslav Bočko, náš dvorní dodavatel tzv. "Žalmanových vín". V prvním dubnovém víkendu jsme ho po koncertě v místním kultůráku navštívili, vyslechli přednášku, podegustovali a vytipovali příští značku. Až přijde její čas, nahradí současný "Žalmanův Moravský muškát", ročník 2018, což je velká lahůdka. Kromě našich koncertů je k mání i v e-shopu. (7.4.)

V kostelích hrajeme spíš výjimečně, během roku by se takové příležitosti daly spočítat na prstech jedné ruky průměrně šikovného truhláře.
Zajímavým eventem proto bylo vystoupení v českobudějovickém kostele sv. Vojtěcha ve Čtyřech Dvorech. Spolu s námi  se představil kytarový soubor ZUŠ B. Jeremiáše pod vedením Zlaty Paulové a českobudějovický pěvecký sbor Canzonetta se sbormistryní Petrou Novou, takže presbytář byl v jednu chvíli zcela zaplněn namačkanými zpěváky, v sakristii se narychlo dolaďovaly kytary a všude se vinuly kabely nejrůznější tloušťky a účelu.
Nehráli jsme najednou, to už bychom se do kněžiště opravdu nevešli. Kostel naštěstí sousedí se Salesiánským střediskem mládeže, takže bylo kde se zahřát, než jsme přišli na řadu. Venku byla toho dne dost zima (v kostele ještě větší) a spousta diváků seděla v zimních bundách s kulichy na hlavách. Ale event to byl zajímavý... (29.3.)

Žalmanovy narozeniny jsme letos slavili v Hradci Králové a v sále Adalbertina jsme si rovnou i připomněli, že Haf je s námi už dva roky.
Vzpomínalo se i na Wabiho Daňka, kterému předloni při společném koncertu Žalman předával pomyslnou sedmdesátnickou štafetu, a proto bylo nasnadě, že hlavním gratulantem jsme tentokrát jmenovali Wabiho dlouholetého souputníka Miloše Dvořáčka sr., protože jsme naznali, že je to funkce zodpovědná a nemůže ji vykonávat každý, kdo má do kytary díru.
Od kapely oslavenec dostal první várku nové edice tzv. Žalmanových vín - pro letošní první pololetí byl vybrán Moravský muškát z produkce Miroslava Bočka. (21.3.)

Českobudějovická redakce Českého rozhlasu se celkem svědomitě věnuje hudbě v regionu a v jejím vysílacím schématu jsou i pořady o swingu a jazzu, což je v kontextu regionálních rádií úkaz nevídaný. 
Pořad V náladě swingu trpělivě opečovává redaktor Jan Kasal a vybral si i naše dvojalbum Moje nevšední roky, konkrétně jeho jazzovou polovinu. K rozhovoru si pozval Petra Novotného a povídání nakonec vydalo na dva půlhodinové pořady. Poslechnout si je můžete tady a tady. (23.2.)

Začátek kalendářního roku bývá obvykle věnován vícedennímu pobytovému zájezdu do rodiny někoho z kapely, protože je třeba v klidu zhodnotit uplynulý rok a stanovit priority, vize a strategie pro další období. 
Pro lednové zasedání u Hafova kuchyňského stolu jsme si dali za úkol především vymyslet a nacvičit novou směs, tzv. medley (po vzoru našich přátel vinařů tomu říkáme cuvée) a v obecné rovině tužit kolektiv (až do úplného utužení). Rámcová představa je taková, že letos budeme sklízet, co jsme loni zaseli :-)
Vzhledem k tomu, že shromáždění předcházela televizní premiéra filmu Naslouchám tichu země, diskutovali jsme i tom, co s filmem dál. Pravděpodobně vyrobíme DVD, protože nám připadá, že by byla škoda tuhle nejdůležitější loňskou událost jen tak pustit k vodě, když už skončily projekce v kinech a film proběhl televizorem. I tak bychom mohli být spokojeni, protože projekcí v kinech bylo víc než sto a celkově film vidělo skoro 150 tisíc diváků, ale chceme mít i nějakou trvalejší vzpomínku - něco, na co se dá sáhnout. (17.1.)

Jestliže první letošní zpráva zde končila větou "Nezačíná to špatně...", v průběhu roku jsme ji museli nesčetněkrát modifikovat a několikrát zcela odvolat. Neloučíme se právě radostně, ale rádi bychom, aby podtitul příštího roku se mohl jmenovat trochu optimističtěji (letos to byly "Roušky"), a po několikanásobném přehodnocení jsme nebyli donuceni k něčemu ještě horšímu, třeba "Atombordely". Líbil by se nám název třeba "Naděje" nebo něco podobného, necháme se překvapit.
I kdyby se nakonec tu neživou mrchu, která z živých dělá neživé, podařilo zkrotit, i tak to bude veselý rok, protože na podzim nás (ty, kteří se dožijí) čekají parlamentní volby, a to znamená spoustu legrace.
Loučíme se vontským "Buďme svorni!" Opatrujte se a nashledanou někdy v lepších časech. (31.12.)

První z klipů k novému albu je venku. Tak trochu jsme si ho dali sami sobě pod stromek, i když konečnými adresáty jste samozřejmě vy, naši followeři.
K nalezení je například tady: https://www.youtube.com/watch?v=MtSX1agSpI0, naši sledovatelé na Ksichtoknize (Facebook) mají prolink přímo na našem profilu.
Je to jedna z mála radostí (i když smutných), která nás v závěru toho divného roku potkala. Tou veselejší je zahájení mixu nové desky. Chtěli bychom ji vystřelit někdy kolem Žalmanových narozenin v březnu - jestli se mezitím nebudeme muset zamknout doma a odevzdat klíče, mohlo by to klapnout. (18.12.) 

I když to zní jako čirá utopie, možná si ještě letos vrznem. A, přesto že se teď všechno odehrává virtuálně a "jenom jako", budeme přitom držet skutečné nástroje, budeme smět sejmout náhubky (na dobu produkce) a uvidíme se zblízka s některými kolegy. Od první čočky kamerového objektivu dál už bude zase všechno virtuální, přesto jsme za tenhle záblesk normality rádi.
Stane se v polovině prosince v divadle v Nymburku (bezpochyby ostře střeženém), kde proběhne koncert vítězů letošního ročníku Porty + několika hostů. Vzhledem k četnosti našich vnitrokapelních setkání jsme váhali, jestli se nemáme nechat přeřadit z kategorie hostí do kategorie soutěžících, ale snad se s tím úkolem nějak popereme.
Koncert by měl být streamován (a později na věčné časy uchován) na Youtube kanálu Porta - Czech Country & Folk Festival. Těšíme se a chvějeme se. (1.12.)

Rozhodli jsme se, že vnucenou nečinnost vyplníme nějakou činností. K novému albu připravíme sérii klipů, které by ho jednak propagovaly, a nám snad přinesou duchovní útěchu v té všeobecné neútěše.
Jak velká ta série nakonec bude, záleží na mnoha okolnostech, každopádně první by měl vzniknout k písni Dívám se. Ke spolupráci jsme přizvali herce Daniela Rouse a podle scénáře našeho manažera Ivana Kurteva to nebude moc veselá podívaná. Však taky, co je dnes veselé... (23.11.)

Zpravodajství z podzámčí (lockdownu). V pondělí 9.11. v 15:38 SEČ jsme pořídili poslední tejk pro novou desku. Čestná úloha připadla Hafovi a jeho odpočatým hlasivkám. Zákaz shromažďování jsme neporušili (jsme jedna rodina), během půlročního natáčení nebylo ublíženo žádnému sebevědomí a kávovar to zvládl s elegancí.
Teď přijde na řadu všelijaké kuchyňské náčiní - vařečky, struhadla, mlýnky, váhy, naběračky, cedníky, obracečky, lisy, mašlovačky a spousta dalších pomocníků, aby ze surové matérie vzniklo něco chutného a kyprého.
Máme radost. (11.11.)

Už druhý den se nacházíme ve stavu preventivní stigmatizace coby společensky vysoce nebezpečná kategorie občanů; horší pověst mají snad jen dealeři drog, alespoň podle mínění naší momentální věrchušky. Máme totiž ve zvyku zpívat (bohužel i na veřejnosti).
Ještě pořád nepropadáme zoufalství, i když kulturní scéna už je totálně rozvrácená a na dno už je to jenom kousek. Znovu uplést jemné předivo vztahů a důvěry mezi námi, pořadateli kulturních podniků a vystrašenými diváky, může trvat několik sezón a už se to třeba ani nepovede, protože z našich řad se většinou rekrutují ti nevhodní voliči a soustavným cíleným tlakem a nejrůznějšími naschvály je docela lehké nás rozprášit a nahnat do polí a továren.
Aspoň že nás nechají pokračovat v práci v režimu home office, díky čemuž máme skoro všechen materiál natočený, ale jestli tenhle stav potrvá, budou se muset někteří poohlédnout po jakékoli placené práci a kdoví, jestli se naše cesty ještě někdy protnou. Zatím držíme. A myslíme na všechny, kteří jsou na tom ještě hůř. (6.10.) 

Léto pro nás skončilo v městysi Větrný Jeníkov. Na tamní Jeníkovské pouti s námi, co do hlasitosti, soupeřili od kolotočů Michal David, Ricchi e Poveri, Rado Fuzik a Peter Burica ze Šlágru a Duo Jamaha, ale nesli jsme to statečně, byv pamětlivi toho, jak je každé živé hraní vytoužené. Nakonec my, co jsme byli dva roky na vojně, se jen tak něčeho nelekneme, a Míša se v naší přítomnosti taky ničeho nebojí.
Letošní zářijová celopodniková dovolená je vlastně trochu zbytečná, protože jsme odpočívali, až hanba, ale je to tradice. Měli bychom se znovu setkat koncem září ve studiu a pak v polovině října na pódiu v Malostranské besedě. Dá-li Mgr. et Mgr. Adam... (6.9.)..

Měli-li bychom z letošních prázdnin ještě něco dalšího speciálně vypíchnout, pak rozhodně Telč a Mohelnici. 
Mohelnický dostavník nezahynul, jak se mnozí (včetně nás) obávali, ale přerodil se, díky odvaze a odhodlání lidí kolem kapely Madalen, do nového tvaru, který se ukazuje být podobně životaschopný. 
Je to celé trochu zkaleno tím, že během našeho sobotního setu začalo pršet, později lít a ještě později se obloha protrhla úplně a festival musel být předčasně ukončen, ale nic si z toho neděláme - kdyby místo nás hrála třeba Druhá tráva, zalito by bylo úpně stejně a Žalman by přišel o svůj status "Muž, který nosí vodu". Po letošním pilotním ročníku Mohelnického folkfestu možná začínáme být podezíráni, že máme tajnou dohodu s agrární komorou a vysílají nás do oblastí, kde je největší sucho, ale to je hoax a fake. Nemíníme to komentovat, protože tahle polemika je stejně marná jako vyvracet někomu názor, že Cheb osvobodila Rudá armáda v amerických uniformách.
Mezi nezapomenutelné zážitky patří i koncert v jeskyni Výpustek v Moravském krasu. Tam bylo sice taky vlhko (a zima), ale masovým zpěvem s publikem jsme se zahřáli a na čas jsme z jeskynního komplexu vyhnali netopejry. To mají za ten virus! (2 .9.)

Červencová bilance nakonec vypadá celkem utěšeně. Z běžného letního provozu jsme sice museli hodně slevit, třeba Festivalu slunce ve Strážnici je velká škoda, ale všechna prázdná okýnka v kalendáři jsme si vynahradili letošním koncertem v Dolních Kounicích. Bylo smažno, lepě svihlí tlové se batoumali v dálnici, chrudošní byli borolové na mamné krsy žárnicí (Lewis Caroll).  V klášteře Rosa coeli se večer udělalo přívětivo a jemné tóny harfy paní Ivany Pokorné se vznášely prostorem jako balónky naplněné héliem. Na takový večer se nezapomíná...
Mimo to jsme zase o něco pokročili s deskou; v červenci přišli na řadu další hosté - naši kamarádi z budějovické jazzové líhně Petr Koptiš a Marek Buble. (3.8.)

Okolo Třeboně a Muzika! Mnoho festivalů korona pro letošek smetla, ale některé se drží a my máme možnost si na nich zahrát. Používáme už zkušeně nová slova, jako lockdown, rouška, desinfekce, ministr zdravotnictví, karanténa, a těšíme se, že je (snad) brzy zase budeme moci zapomenout. Léto budiž pochváleno! (24.6.)

Nakonec snad nebude tak zle a podíváme se mezi lidi. Po otruchleném festivalu Folkové chvojení svitl opatrný paprsek naděje a jedeme do Heřmanovy Huti na Heřmánek. Strašně se těšíme a velebíme pořadatele za odvahu. (10.6.)

Měli bychom být nejspíš ve zpravodajství pečlivější, ale není moc o čem psát, pokud nechceme lkát nad zrušenými festivaly a odsunutými koncerty a přitom se neotírat o odvrácenou stranu celé patálie, zejména tu politickou.
Jsme zdraví, pořád se něčím zabýváme, snažíme se být co nejvíc spolu a nové cédéčko už vyhazuje první květy. To je momentálně společná radost, která nám umožňuje být aspoň nozdrami nad hladinou těch splašků a trochu dýchat.
Našemu zvukaři se narodilo miminko a je pro nás poslem naděje. Už jsme si ho směli ve studiu poňuňat a vzhledem k tomu, jak reaguje (zejména na hudební zvuky), si myslíme, že o jeho příštím nasměrování je rozhodnuto. (8.6.)

Dnes jsme měli mít jeden z prvních letošních koncertů, ale ta čínská potvora, o které nám ještě nedávno tvrdili, že se nás netýká, udeřila naplno i v Evropě, takže se v duchu loučíme se svými dosavadními životy a se vším, co nám bylo drahé a dáváme na modlení, aby to netrvalo dlouho.
Otevřel se nám sice prostor pro vnitřní aktivity a budeme o to intenzivněji pracovat na novém albu, ale budoucnost je v mlhách. Doufáme, že na konci (bude-li jaký) nás najdete všechny a v běžné kondici. Posíláme pozdrav do MIlevska a snad někdy příště... (14.4.)

Ta píseň do nepohody se jmenuje Radost aby neumřela, její umístění na YT se netváří moc povzbudivě (https://www.youtube.com/watch?v=kSV6UJUY76g&list=RDkSV6UJUY76g&index=1), ale obsah už není složitý a je myšlen upřímně.
Částečně jsme tím odtajnili jednu polohu nového cédéčka, protože v mírně pozměněné podobě (lepší) se na něm píseň Radost aby neumřela objeví. Teď je to náš vzkaz všem, kteří mají podobný pohled na svět, dříve se říkalo světový názor. Ještě dříve vědecký světový názor, ale to už nás naštěstí pamatuje jenom pár. (3.4.)

Jak tak sedíme doma v kuchyni a ze záhybů na zmuchlané roušce se pokoušíme vyčíst budoucnost, vyskočila na nás jedna pozoruhodnost: mezi 27. a 31. březnem (mezi Petrovými a Míšinými narozeninami) bude naší kolektivní kapelní bytosti průměrně přesně 60, pak to Míša zase o čtvrt roku zvedne.
Není to nic, čím bychom se mohli chlubit, ale třeba Žalman tím dosáhl velmi pěkného výsledku; naopak Míša má hodně co dohánět :-)
Až budete v těch dnech zkoumat v kuchyni svoji roušku, jestli má správně zatkaný útek, můžete v pauzách mezi počítáním nití najít na internetech nový videopozdrav do nepohody, který si k našemu jubilejnu utvoříme. (25.3.)

To neblahé novoroční tušení se nejspíš ukázalo jako prorocké, i když původně se netýkalo nějakého importovaného hnusu zvenčí, spíš jsme čekali, že si způsobíme něco ošklivého vlastními silami (tedy ne my uvnitř kapely, spíš my všichni v postfaktické společnosti).
A je to tady: sedíme doma v samovazbě a netušíme, co bude. Některé koncerty se podařilo přesunout na později, ale s festivaly se pro letošek nejspíš můžeme rozloučit.
Trochu nás drží psychicky nad hladinou, že můžeme aspoň pokračovat v práci na albu v režimu home office a jsme všichni zdraví, ale ta nejistota je zničující.
Myslíme na všechny, kteří neměli tolik štěstí jako my a snažíme se o nadhled. Co nám taky zbývá. (18.3.)

Byli jsme povoláni, abychom nahradili ochořelého Františka Nedvěda a na celostátním skautském vzdělávacím setkání Trignis 2020 v Salesiánském divadle poskytli účastníkům na dvě hodiny úlevu od náročného programu.
Přestože o tématu některých workshopů (třeba Exegeze duchovního textu nebo Skautské rituály v oddíle) jsme ani vzdáleně netušili, o co by se mohlo jednat, a nikdo z nás nemá přezdívku (alespoň ne publikovatelnou), byli jsme přijati vlídně. I kafe měli.
Žalman v úvodu koncertu zavzpomínal na své zkušenosti s mládežnickými organizacemi v padesátých letech minulého století. Tedy spíš na nedostatek zkušeností, protože v Pionýru nebyl a z trampské osady ho vyhodili pro přílišnou independenci.
Frantovi Nedvědovi přejeme brzké uzdravení a děkujeme za zajímavý zážitek. Uvědomili jsme si, jak nám živé hraní chybí, protože ten přímý kontakt se nedá nahradit žádnými studiovými vychytávkami. Už brzy bychom se měli vrátit do normálního režimu, ale kdoví, co bude - ta čínská nemoc, co se sem valí, vypadá dost strašidelně. (9.3.)

Ani jsme se ve studiu ještě pořádně nezabydleli a už dorazil první host. Vlastně hostka(?) - Ivana Pokorná, harfenistka orchestru Národního divadla, jinak milá dáma a příjemný parťák. Se svým chordofonem přijela ozdobit dvě písně, které už si s námi naživo zahrála loni na podzim v Gongu.
Na to, že harfa (nebo alespoň něco jí podobného) existuje už 5000 let, ta její vypadala celkem zachovale a pod jejíma rukama vydávala samé spanilé zvuky. Ozdoby jen cinkaly...
My jsme kolem té zvláštní věci chodili raději v uctivé vzdálenosti, protože to vypadalo trochu nestabilně a těch strun je fakt moc. (22.2.)

Soustředění u Hafů v obýváku zpravidla probíhají tak, že diskutujeme o nových písních, relevantní nápady si zaznamenáme, pak Žalman něco uvaří, následně diskutujeme o nových písních, relevantní nápady si zaznamenáme (ty předchozí relevantní tím někdy zrušíme), pak Žalman něco uvaří... Většinou to takhle vydržíme tři dny.
V tuto chvíli už máme na většinu novinek alespoň názor a spoustu času, abychom si ho vybrušovali (nezaměňovat se zabrušováním). V polovině února začneme plnit harddisk ve studiu technicky vysoce kvalitním obsahem. Doufejme, že bude kvalitní i umělecky. (30.1.)

V těsném závěsu za Tříkrálovým koncertem v muzeu kočárů proběhla Tříkrálová výrobní porada v Masných krámech. Na programu měla stanovení úkolů a taktik pro nadcházející rok, volbu nových odborových funkcionářů a vypití množství malých budvarů.
Mezitím ve studiu už byly natočeny první tracky nového cédéčka, které vyjde až napřesrok u příležitosti Žalmanových pětasedmdesátin a budeme ho zvolna a pečlivě obrábět celý letošek. Mělo by mít ucelenou dramaturgickou klenbu (pokud si po tím někdo dokáže něco představit) a částečně bude reflektovat loňský zájezd do Skotska.
Počítáme i s několika hosty, ale jak si ten materiál sám začne říkat, co je třeba, je možné, že těch hostů nakonec bude několik několiků. Kromě dvou písní, které už hrajeme, budou na albu samé novinky, některé možná až nečekaně angažované. (9.1.)

Jubilejní devátou sezónu (přesně takhle na rok to vyšlo) v novodobé historii našívaší kapely jsme zahájili týden (přesně takhle na týden to vyšlo) po vánočním mejdanu v Telči.
Byla neděle, trochu posněhávalo, ale v muzeu kočárů v Čechách pod Kosířem voněl punč, kamna funěla a na Tříkrálový koncert bylo všechno připravené.
Byli jsme užaslí, jakou neuvěřitelnou hromadu práce zvládl ředitel muzea Václav Obr se svým týmem od prvního kopnutí do země před třinácti lety, když doslova ze země vydupal jednak okouzlující stavbu a následně ji zaplnil sbírkou pečlivě zrestaurovaných starých kočárů.
A podruhé, když na všech přibližně čtyřstech židličkách seděli tříkrálově naladění posluchači, kteří si s námi užili muziku a s panem ředitelem následně společnou modlitbu.
Nezačíná to špatně... (7.1.)

V době, kdy v normálních časech končila novoroční odstávka a zvolna se rozjížděly koncerty, jsme nasadili IPChOJ (individuální prostředky chemické ochrany jednotlivce), to celé pro jistotu polili desinfekcí a sjeli se ve studiu, abychom pokračovali v práci na novém albu. 
Jde to dobře. Aktuálně řešíme trochu logistiku, protože někteří domluvení hosté nemají doma ještě z vojny nafasované IPChOJ (zejména ženy a nevojáci), ale většina zvuků (mnohé z nich opravdu nevšední) je k dispozici a začíná fáze, která vypadá jako něco mezi tetrisem, puzzle a oblíbenými hrami Mahjong a Solitaire. Takže si hrajeme. 
Projekt v počítači zabírá už asi 70 GB dat a musíme ho scedit na cca 600 MB (velikost běžného audio CD). Brnkačka. (13.1.)

Nebylo-li to dosud nikde ventilováno, nové cédéčko se bude jmenovat Všechno je teď. Pozor - název nijak nesouvisí se snahou některých politiků vytěsnit z paměti občanů minulost, protože ta se pak často vzpírá při malování zářné budoucnosti.
Oficiálně bychom album chtěli vypustit do světa 30. dubna, ale bude možnost si ho předobjednat a mít ho doma o měsíc dřív, včetně různých bonusů - třeba podepsané nebo s věnováním. Budete-li mít zájem, informace najdete na www.bandsmarket.cz/zalman. 
Slibujeme pestrou kolekci patnácti písní, včetně několika skotských reminiscencí a několika překvapivých orchestrálních záležitostí. (21.1.)

Letošní první celozávodní konference měla i silný humanitární rozměr, protože jejím smyslem bylo, aby ti z nás, kteří následky domácího vězení pocítili nejtíživěji, se aspoň jednou zase dosyta najedli. 
Na programu bylo strategické plánování další nečinnosti a společná kontrola nového alba před odesláním do výroby. Bylo konstatováno, že s dílem jsme spokojeni, nikdo nebyl proti, nikdo se nezdržel.
Na závěr Žalman rozdal pololetní vysvědčení. Prospěli všichni. m.j. i proto, že řada předmětů vůbec nebyla klasifikována. (31.1.) 

Záměr to byl hezký - nesmíme hrát, tak vymyslíme a natočíme několik vidoklipů pro podporu nového alba. Jenže realita nás zase předběhla, protože nesmíme skoro nic a pouhé nasednutí do auta a přesun do sousedního okresu vyžaduje velkou dávku odvahy a nezbytnou administrativu, aby nás na check pointu patrola nezatkla a neposlala postrkem do rodné obce.
Ale i přes tyhle překážky jsme několikrát přeskočili a je dokončen druhý klip, tentokrát k písni Glencoe. Můžete ho vidět třeba tady: https://www.youtube.com/watch?v=BYIHpd0Kz-c. (16.2.)

Když započítáme i poslední rok, který jsme celkem k ničemu nepoužili, náš kolega Haf s námi letí už čtyři roky. K výročí dostal nový befehl, který ho jistě potěší: nesmí sice pořád ještě hrát, ale nemusí mít u toho respirátor. (23.2,)

Žalmanův velký den se blíží. V normální době by se kolem jeho pětasedmdesátých narozenin odehrálo množství doprovodných aktivit (původně pečlivě naplánovaných), Místo toho se budeme muset spokojit s několika zmínkami v médiích a možná se někdo ustrne a projeví zájem o písemný rozhovor.
Ale díky šťastné shodě se povedla jedna velká rána. Natočili jsme ve spolupráci s Českou televizí "narozeninový koncert" v pražském divadle Semafor, sice bez publika, ale s veškerým technickým komfortem (kompletním televizním štábem, šesti kamerami, scénickými světly a hygienickými překážkami). Superbonusem byl křest nového CD, na který se dostavil osobně principál divadla pan Jiří Suchý. Mile a moudře prohovořil a se Žalmanem si vzájemně popřáli pevné zdraví.
Záznam koncertu půjde na ČT art 18. března večer (předtím bude repríza filmu Naslouchám tichu země).
Máme z toho velkou radost a sami jsme zvědaví, jak nám to bude v televizoru slušet. (2.3.)

Nakonec se těch rozhovorů a recenzí a reakcí a gratulací sešlo tolik, že nás to až zaskočilo. Za všechny děkujeme a doufáme, že důvěru v nás vloženou nezklamete. 
Samotné narozeniny proběhly decentně v rodinném kruhu, čekáme ještě několik mediálních výstupů (Musicserver, rádio Proglas) a soustředíme se hlavně na distribuci cédéčka předplatitelům. S prodlužujícím se dnem se s trochu větším optimismem díváme dopředu a doufáme, že si zase někdy brzy zahrajeme před trochu početnějším publikem, než naposledy před šesti kameramany, produkční a režisérem v přenosáku. Třeba už se svět obrací k lepšímu. (23.3.)

Driftujeme, ale vleče se to. První letošní hraní před publikem bude nejspíš až 5. června na festivalu Folkaliště, u jehož zrodu jsme kdysi stáli a kde máme řadu osobních vazeb. Těšíme se silně a zorganizovali jsme ve studiu za tím účelem generálku, jejímž cílem bylo kromě vydolování z paměti všech fines a zákrutů repertoáru i vyhnání pavouků z aparátu a vysypání myších hovínek z mikrofonů, doplnění baterek všude možně a obnova poztrácených pamětí v pultu a ve zvukařovi. Je obnoveno, jsme připraveni. (25.5.)

Druhé letošní hraní bylo v Černošicích v neděli 13. června, nejde zatím mluvit o rutině, ale už jsme se tolik nebáli. Mezitím se ale stala velká událost: Žalman se oženil a jeho dlouholetá přítelkyně Dana si teď bude muset vyřídit novou občanku. 
Přejeme novomanželům hodně lásky a vzájemné tolerance a nám všem, aby se léto jaksepatří rozběhlo a na ten divný stav vnucené nečinnosti jsme už jenom s rozpaky vzpomínali. (20.6.)

Dnes prochází bránou do dalšího levelu náš milý mladý kolega Petr Haf Havrda, který právě přidává jeden křížek a následujících deset let bude hrát všechno ve F#. 
Zároveň splnil podmínku pro přijetí do našeho (zatím dvoučlenného) klubu mladistvých seniorů a může si vybrat funkci - k mání jsou pokladník, kronikář, nebo ideově-politický referent. 
Blahopřejeme. (22.6.)

První prázdninový měsíc utekl jako voda v řece Malši u Lohonků za barákem. Novomanželé odjeli na svatební cestu, v pořádku se z ní vrátili a v druhé polovině července jsme kmitali jako kdysi před pandemií. 
Za zmínku stojí minimálně dvě zastávky: v plzeňském Prazdroji na oslavném koncertu ke čtyřiceti letům Porty a především v Dolních Kounicích v klášteře Rosa coeli. Tam proběhl definitivní restart kapely a obnova všech životních funkcí, protože všechno bylo jako kdysi. Byli jsme ostřílení vakcinovaní kovidáři a všem, kteří si přišli pro dávku duchovní útěchy, jsme ji poskytli vrchovatou měrou. (31.7.)

Trochu doplácíme na předchozí nekonzistentnost v plánování, protože v srpnu vyzobáváme různé zrušené, nebo v minulosti přesunuté akce, takže skáčeme po mapě a přejezdy Liberec – Aš – Trhové Sviny, nebo třeba Tišnov – přehrada Bystřička – Budyně nad Ohří – Vysoké nad Jizerou – Telč (obojí během víkendu) nám vynahrazují jarní život pod zámkem.
Kromě toho jsme se ještě stihli setkat s našimi nejoddanějšími přispěvateli v hostinci U lípy ve Svinařích na jižním okraji CHKO Český kras. 
Kromě pozitivního vlnění nám poskytli cenný názor v podobě ankety, co by rádi našli na budoucím retro albu, které má zatím jenom neurčitý podtitul „písně, které máte rádi“ a jemuž bychom se rádi věnovali zkraje příštího roku. (16.8.)

Prázdniny uletěly jako píseň Wild Honey Pie, jakoby žádná celosvětová hra na hromadné vymírání ani nebyla. Poslední zastávkou bylo podhradí Bouzova, kde čilí pořadatelé Mohelnického folkfestu obnovili i tradici startovacího koncertu, kterému se kdysi říkalo Přepřahání dostavníku (nebo tak nějak).
Na jednom pódiu jsme se setkali s Lenkou Slabou & her friends a duem dvou hudebních géniů Ondra Kozák a Radim Zenkl. To jsme čuměli.
Pozvání do hudebního proudu na hlavní festivalové stagi očekáváme příští rok. Jestli se svět nezastaví v důsledku nějaké další pohromy. (27.8.)

V září se nám podařilo udržet tradici celozávodní dovolené, protože je třeba zkontrolovat medvědí populaci v Tatrách, nasbírat nějaké mušle v moři, vyměnit okapy a takové podobné, co obvykle před příchodem podzimu děláme.
Hodně dlouho si nejspíš budeme pamatovat dvojici Třebovický koláč (což je monstrakce v Třebovickém parku s lidovými řemesly, výpěstky a bohatým kulturním programem) s následným přejezdem do Jeseníku, kde jsme hráli pro lidi, kteří měli (nebo ještě mají) něco společného s místním klubem Katovna.
Brali jsme to horem přes Polsko a Jeseníky nám nastavily svou typickou tvář – vlhko, zima, nečas, slota. Za to ale vřelí lidé.
Na krajských dožínkách v Pardubicích jsme byli zařazeni někam mezi vyhlášení soutěže o nejlepší dojnici Pardubického kraje a vyhlášení soutěže o nejlepší krajovou specialitu. Zajímavá zkušenost. (28.9.)   

Přestože povolební vyjednávání ještě nějakou dobu potrvá, zdá se, že to dopadlo dobře a podaří se po dlouhých letech zastavit období politiky podle průzkumů veřejného mínění, populistického blábolení a rozhazování peněz z vrtulníku. 
Ale nová politická garnitura to bude mít opravdu těžké, protože se bude muset vypořádat s vykradenou státní pokladnou a rozvalenou morálkou společnosti.
Přejeme hodně sil a politické prozíravosti. (11.10.)  

V závěru roku vypadlo z kalendáře několik dalších koncertů (některé z nich byly původně koncipované jako připomínka Žalmanových pětasedmdesátin). Důvody jsou nasnadě: vracející se nejistota v důsledku očekávané zimní vlnky kovidu.
Takže Plzeň, Cvikov, Město Touškov, Zlín, a dokonce i vánoční Telč musíme pro letošek oželet, případně se je snažíme přesunout někam, až bude líp. Jestli bude. 
Z toho, co zůstalo, bylo asi nejvíc zajímavé živé vysílání ČRo Ostrava, během jedné zastávky mezinárodního festivalu Souznění, který mapuje adventní a vánoční zvyky.
Starali se o nás hezky, mohli jsme i nakouknout do rozhlasáckého zákulisí. Pěkné to bylo. (15.12.)

Smíšené pocity z roku 2021 jsou pochopitelné.
Začalo to únikovou hrou na cestách do studia a vzájemným utěšováním, že to celé nějak zvládneme. Práce na albu Všechno je teď nám hodně pomohla zůstat v klidu a dali jsme si opravdu záležet.
Následovalo euforické léto, kdy to chvílemi vypadalo, že svět je ještě v pořádku, po něm zmatky kolem parlamentních voleb, štěpení společnosti po volbách a nástup dezinformačních struktur.
A nakonec závěr roku, kdy máme novou vládu, ale netušíme, co nás čeká v nejbližší budoucnosti.
Pro jistotu jsme si na začátek roku příštího zase naplánovali studio, kde se budeme věnovat přípravě další desky, která má už celkem jasné zadání: 22 až 23 starších písní (záleží, kolik se vejde), o něž projevil největší zájem náš fanouškovský hardcore. To nás dostatečně zaměstná a s jarem se (snad) zase rozletíme do světa.
Přijďte to sdílet s námi. Nebudeme litovat. (31.12.)