Zpravodaj Újezdského Babího léta 2009
autor: Petr Novotný
O rok starší VI.
Není snadné vměstnat společný život čtyř lidí do několika řádků a přitom nic důležitého neopomenout. V případě kapely Žalman & Spol. se o něco takového na tomto místě pokouším už pošesté. Opět marně.
Rok, který uplynul od minulého ÚBL, jsme měli rozdělený na dvě části, lišící se významem a intenzitou. Celý podzim a část zimy jsme věnovali propagaci nové desky Mezi kameny, s kterou jsme objezdili republiku od Chebu až po Zlín. Křtili jsme celkem 32 krát a pokud jsme neměli předem domluveného kmotra, tahal Žalman z publika různá spanilá stvoření, která za to, že o nás řekla něco hezkého, si odnesla z pódia cédéčko a zážitek.
Zbytek času jsme udržovali status quo, tzn. nadávali na vládu, měnili struny (kromě mne), krmili domácí zvířata, přehrabovali fotky, nakupovali, přeinstalovávali zchromlé počítače, spali, sledovali televizor, oprašovali auta (některá marně), plkali o počasí, četli, řezali dřevo na zimu (někteří), třídili odpad, posedávali v hospodách, počítali, kolik nám zbývá do důchodu, snažili se v kolemjdoucích rozpoznat teroristu a nadávali na úřednickou vládu. To všechno (a ještě mnoho dalšího) nutně potřebujeme k řádnému výkonu své profese. Ani jednou jsme se nedotkli Jindřiščiných fléten, pamětlivi poučky, že gentleman je muž, který umí hrát na zobcovou flétnu, ale nehraje.
Promiňte mi, že dám opět průchod své obsedantní úchylce na čísla. I po těch letech mě totiž nepřestává udivovat, že jsem se díky kapele skoro 1300krát povzbudivě usmíval na lidi sedící proti nám, ačkoli v civilu by mě něco takového ani nenapadlo.
Díky křtům se o něco zlepšila koncertní výtěžnost - od loňského Babího léta jsme měli 104 veřejná vystoupení, což je o čtvrtinu víc, než ve srovnatelném období loni. Portfolio štací se rozrostlo o devět kusů. Poprvé jsme v uplynulém roce hráli v Roztokách u Křivoklátu, Kališti, Solnici, Heřmanově Huti, Českých Libchavách, Stráži pod Ralskem, Horním Maršově, na Grabštejně a na Svatém Kopečku u Olomouce. Na mapě tudíž máme k dnešnímu dni pokryto 348 destinací a dnešní vystoupení má pořadové číslo 1296. Ten zdánlivý nepoměr je snadno vysvětlitelný opakovanou penetrací do některých míst - například v Brně jsme za dvanáct let hráli 53x, v Plzni 33x, v Praze 173x, a tak podobně až třeba po Železné Horky (1x).
Zřejmě nejplodnější rok z nás prožil Honza. Ke čtyřicátým narozeninám mu byl nadělen nový živý pes (je to takové to velké bílé, co pobíhá za pódiem), takže má na mnoho let o zábavu postaráno. Kromě toho, jsa coby čerstvý čtyřicátník na vrcholu sil, vyrobil okno do maštale a začal vařit vlastní pivo. Výsledek jsme zatím neměli příležitost ochutnat, ale vzhledem k tomu, že všichni z Brožovic rodiny jsou dosud naživu, patrně to půjde pít bez vážnějších následků.
Jindřiška dostala k narozeninám piáno, díky čemuž konečně vyhnali z parcely tchoře a z půdy se jim odstěhovaly kuny. Mravenci jsou zatím vůči etudám rezistentní, takže k příštím narozeninám zkusí třeba tubu.
Vloni Jindřiška silně pokročila v budování chovné stanice živých králíků - v zimě se jí narodilo asi 9 miminek. Protože ale bere všechny své koníčky vážně, ráda by jim vytvořila bydlení podle regulí EU, takže Honzu čekají další radovánky v podobě stavby venkovního výběhu, vnitřních domečků (aby králíci měli soukromí), náměstíčka (aby králíci nestrádali samotou) a všech dalších nezbytností, včetně klimatizace, hraček a automatické separace bobků.
Žalman se zabýval hlavně zkvalitňováním svého nástrojového portfolia. Koupil si asi osmnáctou kytaru a teď má doma zástupce všech věhlasných značek, chybí snad už jen Fender. Zimní chřipkovou sezónu přečkal ve Venezuele a přivezl si spoustu silných dojmů z reálného socialismu, například na osobní prohlídku na letišti v Caracasu bude ještě dlouho vzpomínat.
Já jsem nedávno oslavil třetí výročí slavnostní kolaudace kanalizace a v Tatrách jsem zdolal Velkou Svišťovku, aniž bych při tom skonal na záduchu. Letos máme v plánu Slavkovský štít, proto je tohle poslední příspěvek do zpravodaje ÚBL, který ode mne čtete. Sbohem.
Asi pět set hodin jsem proseděl ve studiích natáčením cizí hudby, takže o telenovelách si se mnou moc nepokecáte, ale o parametrickém kompresoru bychom mohli dát řeč.
Na jaře jsme si pořídili do kapely nové klávesy, které jsou chytřejší než všichni Jindřiščini králíci dohromady a pamatují si i narozeniny našich babiček. Záhy jsme ale zjistili, že za dvanáct let jsme si na ty staré tak zvykli, že teď trávím noci napodobováním původních zvuků, aby změna nebyla poznat.
Ještě si dovolím poslední číslo, i když významem by mělo patřit mezi první. Na konci listopadu 2008 jsme měli čtvrtmilióntou návštěvu na našem kapelním webu. Radost jsem z toho měl hlavně já (ostatní to možná netuší dodnes) a nijak mi ji nepokazilo vědomí, že některé internetové obchody stejné číslo zvládnou za týden - na rozdíl od nich my nabízíme celou dobu jen jeden produkt a akční výprodeje nevedeme. Praktický dopad téhle informace můžete očekávat někdy na podzim, kdy bychom měli po osmi letech spustit novou verzi stránek, která by aspoň vzdáleně korelovala s novými technologiemi.
Všechna naše loňská auta se dožila i letoška, což není úplně obvyklé vzhledem k neustále se zhoršujícímu stavu silnic. Na D1 mezi Jihlavou a Velkou Bíteší nám pravidelně něco upadne, ale zatím to šlo vždycky nasadit zpátky. Pokud je mi známo, máme všichni plný počet bodů, takže nás ředitelství dopravní policie začne brzy vystavovat jako A. V. Frič indiány.
Zhruba za měsíc načneme třináctou společnou sezónu a doufáme, že Manitou k nám bude shovívavý a že nám to číslo přinese štěstí.
Na závěr tradiční zdravice: chcete-li všechny ty výše uvedené radosti sdílet s námi takříkajíc online, podívejte se občas na www.zalman.cz - tam to všechno je vteřinu po vteřině.
