Zpravodaj Újezdského Babího léta 2006
autor: Petr Novotný
 
O rok starší III.

Nevíme, jestli je to zrovna do třetice všeho dobrého (spíš do třetice, než všeho dobrého), každopádně už potřetí máte možnost si přečíst, co se od minulého ročníku ÚBL přihodilo ve sdružení Žalman & Spol.
Nepočítáme-li tisící koncert v lednu, cca 12 tisíc diváků v Plzni na náměstí (bylo to zadarmo) a několik podobných milníků, žili jsme své prosté občanské životy a sláva, peníze a úspěch nás nevšímavě míjely jako kdykoli předtím. Žádné videoklipy, zařazené do vysílání MTV, ani jiné podobné převratné záležitosti se nám nepřihodily, ačkoli k mediálnímu sukcesu jsme tentokrát byli jen malý krůček. Před nedávnem zavolali Žalmanovi z produkce Primy, jestli by nechtěl zahrát v pořadu Vyhulení (nebo jak se to jmenovalo) před vilou u táboráku. Asi měli představu, že Vypatlaní si budou opékat a skotačit před vilou s falickými symboly a Žalman jim k tomu bude hrát Askalónu a Labuti, labuti. Pochopitelně odmítl a skutečná celoplošná komerční sláva nás tak jen o vlásek minula. Není nám známo, jestli nakonec někoho silou nabízeného honoráře přesvědčili, ale asi ne, protože taková věc se rychle rozkecá.
Uplynulý rok v kapele byl především ve znamení Žalmanových kulatých narozenin, souvisejících koncertů a televizního pořadu, ale přelomových událostí s dalekosáhlým vlivem na další vývoj českého folku, bylo samozřejmě mnohem víc, namátkou: natočili jsme novou desku, Honza sehnal olejovou vanu a Jindřiška objevila úžasný sekáč, kde mají spoustu rozkošných růžových věciček. Petr se oženil a Franta Linhárek přešel na novou, velmi sofistikovanou dělenou dietu, která spočívá v tom, že každou půlhodinu jí něco jiného. Můžete se přijít podívat v sobotu na výsledek a když si od něj koupíte nějaké cédečko, rád se s vámi podělí o recept na dělenou pečenou kachničku.
Kiokéna, náš stálý rytmický poradce, vyřešil během roku rébus, jak použít dvojšlapku, aby se groove nažral a ortodoxní posluchač zůstal celý.
Dokonali jsme útěk od civilizace, když i Petr zakormidloval do klidu moravského venkova a v historické lidové chalupě bude až do smrti (své nebo památkového ústavu) bojovat s památkáři, červotočem a nedůvěrou starousedlíků. V místě platí mnoho nepsaných zákonů a kdo nemá traktor a kilometrový záhumenek, není plnoprávným členem obce, ale to se snad časem ohladí – třeba místní ukonejší aspoň zahradní štěpkovač.
Jindřiška s Honzou už mají svůj vesnický život pevně v rukou, Jindřiška dokonce vypěstovala první kulturní plodiny. Praktický dopad jejích pěstitelských pokusů je zatím zanedbatelný, protože mrkev i hlávkový salát vypadají (nadzemní část) jako něco mezi diviznou a stříbrným smrčkem a plody nejdou zpracovat ani na cirkulárce, ale na vítězné cestě ke skutečným bramborám a tuřínu už Jindřišku nic nezastaví. Naproti tomu Honza se v lese ohání řetězovou pilou jako rozený drvoštěp a poslední tuhou zimu díky tomu přežili bez omrzlin a nutnosti topit nezpracovatelnou natí z Jindřiščiných výpěstků. Vlastní traktor je jen otázkou času…
Žalman svůj odsun do klidu pojal po svém (jako ostatně všechno) a zařídil se v novém bytě na okraji Českých Budějovic, kam ani MHD nedosáhne a kde Malše v noci tiše vypráví tajemné příběhy.
Jak už jsme jednou zmínili, bezpochyby navenek největší událostí letošního roku byly Žalmanovy narozeniny, protože ty ostatní důležité (natáčení nové desky) se odehrály vskrytu a jejich chvíle teprve přijde. Slavilo se naněkolikrát, současně pro JST2 (Janečkova státní televize) byl o Žalmanovi natočen pořad pro cyklus Uprostřed běhu a z narozeninového koncertu v divadle ABC byl na ČRH1 (Český rozhlas Hrdinka) odvysílán záznam, dokonce před půlnocí…
Velmi dojemná byla party pro zvané, kde Žalman dostal od kapely a širšího okruhu kamarádů krásnou kytaru zn. Martin. Dojemné bylo zejména to, že se dárek do posledního okamžiku podařilo utajit, i když se u nás všechno rozkecá a taky to, že se přidali zcela nečekaní lidé z branže. Takový soulad a jednotu zažila folková scéna naposledy před Velkou Listopadovou Kapitalistickou Revolucí.
Ad nové album: jmenuje se Zatracený písně, těch zatracených písní je na něm dvanáct a třeba někoho potěšíme žánrovým rozpětím – najdete na něm především klasické folkovky, ale i lehký bigbítek, naleštěné aranže i sólo Žalmana za doprovodu smyčcového kvartetu a saxofonu. Nechybí ani jedna prastará pecka v novém (chtělo by se říci pranovém) kabátku. Natáčeli jsme ve studiu GOODDAY Records Jirky Maška, autorsky se kromě Žalmana podíleli i Honza s Petrem. Deska vyjde na začátku podzimu, na 24. září chystáme v pražském Divadle U hasičů oficiální křest, kde budou k vidění všichni zúčastnění domácí a hosté. Celý podzim budeme album představovat po celé republice (čeká nás cca 35 koncertů), takže je pravděpodobné, že se budeme vyskytovat i někde blízko vás.
Samozřejmě, že za jeden rok se při našem životním tempu nasbírá spousta zážitků, příhod a průšvihů, ale jejich pouhý výčet přesahuje vymezený prostor ve zpravodaji a řada z nich ani není publikovatelná. Přežili jsme bez úhony letošní expedici na Vltavě, jako řidiči máme zatím plný počet bodů a Jindřiška pochopila většinu funkcí svého nového mobilu. Co víc si můžeme přát? Ústavní krizi sice sledujeme, ale s vědomím, že jediné pozitivní, co pro kulturu pánové v krizi v poslední době udělali, bylo zlevnění čokolády.
Na závěr tradiční zdravice: chcete-li všechny ty výše uvedené radosti sdílet s námi takříkajíc online, podívejte se občas na www.zalman.cz - tam to všechno je vteřinu po vteřině.