autor: Pavel Pokorný
Vybral jsem si žánr, který mi vyhovuje, říká Žalman
Letos je to právě čtyřicet let, které na pódiích úspěšně odehrál muzikant milující folk - Pavel Žalman Lohonka.Toto jubileum oslavuje nyní také v rámci podzimního turné se svojí současnou kapelou, v níž zpívá společně s Jindřiškou Brožovou (flétny, perkuse), Janem Brožem (kytary, mandolína nebo foukací harmonika) a Petrem Novotným (baskytary, klávesy, kytara). Posluchačům z Vysočiny představili v úterý v pelhřimovském divadle a včera v třebíčském Národním domě nové autorské CD Mezi kameny s mimořádným bonusem - DVD Live koncert Ranč Vletice. Dnes vystoupí v 19.30 hodin v jihlavském divadle Na Kopečku, zítra ve 20 hodin v havlíčkobrodském klubu Čechovka.
Před koncertem v Pelhřimově poskytl Pavel Žalman Lohonka deníku MF Dnes Vysočina rozhovor.
Turné po Vysočině...
... je nazváno podle cédéčka, které teď vyšlo, Mezi kameny. Není to jenom těch čtyřicet let činnosti, ale říkal jsem si, že uděláme takovou retrospektivu všech těch věcí. Pokud na to při koncertu budeme stačit, protože písniček je strašně moc; tak jsme z určité oblasti vybrali pouze něco.
Nebilancujete jen uplynulých čtyřicet let, ale křtíte i poslední CD.
I když vyšlo v létě, křtíme ho teprve nyní. Proto ta šňůra, která bude mít do konce roku třiatřicet koncertů.
V prosinci se na Vysočinu ještě vrátíte dva dny před Silvestrem.
Ano, to bude úplný závěr tohoto současného turné. V Telči se odehraje derniéra.
Jak máte Vysočinu spojenou se svým životem?
Vysočina je krásná... My jsme sem jezdili za Velký Beranov do jedné malé vesničky každým rokem. Tenkrát tu akci dělal Milan Kolář, ještě s několika kamarády, a jmenovala se Slet divnej ptáků. Autoři, písničkáři trampské, folkové a country muziky, kteří dovršili čtyřicet let, tak byli kroužkovaní - proto ten Slet divnej ptáků, což byl takový lehký vzdor v osmdesátých letech. Potom to jsou samozřejmě Prázdniny v Telči a spousta bezvadných lidí, které jsem tady poznal. I když je tu někdy drsno, Vysočina je krásný a zvláštní kraj.
Tento týden vystupujete ve čtyřech bývalých okresních městech kraje. Budete někdy koncertovat i ve Žďáru nad Sázavou?
Pokud nás někdo z organizátorů pozve, přijedeme rádi.
Inspirovala vás nějaká oblast Vysočiny k napsání textu písně?
To si nedokážu přesně vybavit. Mám rád tu část, kam jezdíme častěji - od Telče k Dačicím. Do hlavní, nejdrsnější oblasti Vysočiny kolem Žďáru se tolikrát nedostaneme.
Máte nějaký recept na dlouhověkost v zaměstnání - vy jste na scéně už čtyřicet let?
Záleží na na tom, jaké zaměstnání. V umělecké profesi skoro všichni vytrvají, i když jsou někdy roky velice hubené, někdy třeba opadne úplně zájem, pak se to ale zase vrací zpátky v takových vlnách... Co bych jim poradil? Aby vytrvali a nenechali se otrávit politiky a atmosférou, protože oni vytvářejí takzvanou "vždycky blbou atmosféru". Já si na to v poslední době dávám pozor. Nenechat se otrávit a jít si pořád za svým. I když člověk někdy padne dolů, má tu výhodu, že ho už nic horšího potkat nemůže, spíš že se z toho zase vyhrabe a nějakým způsobem se postaví na nohy.
Byli jste také pozváni na třebíčský charitativní koncert při středeční akci Památky i srdce patří handicapovaným...
Občas něco navíc děláváme; bezvadné je, když je to během naší šňůry. A tak není problém někam zajet a lidi potěšit. Už jsme odehráli řadu charitativních koncertů. Bereme to jako součást svého muzikantského života.
Vaše muzika je poetická, pro mnohé příznivce milá, častokrát si vaše písně zpívají i sami...
Vybral jsem si žánr, který mi vyhovuje. Je v něm skryto spousty věcí. Může se hrát folkrockově, může se hrát klasicky. Je to žánr takový všeobjímající, může si ho zahrát každý. Kdo umí na kytaru, se ty písničky může naučit. Vždy jsem se snažil, aby to byly zpěvné písničky.
