Deník.cz, 12.2.2007
autor: Tomáš S. Polívka
Žalman má problémy s písněmi
Poslední album sdružení Žalman & spol. nazvané Zatracený písně patří v rámci Žalmanovy diskografie k těm mírně nadprůměrným. Zvláště díky dynamičtějšímu, „električtějšímu“ zvuku.
Stejně si ale jihočeský písničkář nahrál názvem desky na smeč. Problémem zůstává stereotyp a písničková vata. Žalmanova alba už po léta působí podobným dojmem. Jedna opravdu zdařilá, nadčasová písnička. V případě minulého titulu Nápis na štítu domu to byla hned skladba titulní. A po zbytek stopáže disku více méně šeď. Pokud tedy Žalman nesáhne do svého starého zpěvníčku a nenahraje znovu některou z ověřených trvalek.
Stejně dopadly i Zatracený písně. Trošku zajiskří songy Jsi-li sám a Když se čerti žení, druhá z nich je ovšem z pera kytaristy Jana Brože. Ostatní písně se utápějí v stejnostejném středním tempu, i když se kapela místy snaží oživit aranžmá třeba latinskoamerickými rytmy. Celkovou unylost nezažene ani hostování smyčcového kvarteta Apollon.
Snaha o přezpívání irské lidovky Moorlough Shore přinesla dosti těžkopádný výsledek, jak už to u domácích folkových pokusů o „keltskost“, s čestnou výjimkou kapely Dún an Doras, obvykle bývá. Obzvláště opelichaně působí erotický nádech některých textů jako např. To se mi snad zdá. Z alba v dobrém smyslu slova vyčnívá minulými verzemi nesvázaná nová podoba „indiánské ukolébavky“ Ho Ho Watanay, která již dávno díky Žalmanovu přetextování do češtiny takřka zlidověla. Natočení nové verze písně ospravedlňují už nápadité bicí nástroje. Obohatit zvuk alba četnými perkusemi byl vůbec dobrý nápad, letitou zárukou je i skvělá baskytara Petra Novotného. Jenže na „nové“ řadové album je to skutečně zatraceně málo.
Žalman patří k interpretům, kteří by měli nahrávkami šetřit. Kdyby si nechal mezi deskami delší odstup než dva roky a album bylo tak páté v pořadí, a nikoliv čtrnácté, jednalo by se určitě v rámci folku o výjimečné počiny. Ovšem zřejmě má svoje písničky příliš rád, než aby začala fungovat autocenzura.
Navzdory výtkám se však ke Zatraceným písním ještě vyplatí vracet. A nejen kvůli momentálnímu povánočnímu vydavatelskému vakuu (album vyšlo již před koncem roku 2006). Písničky rozhodně převyšují popový rádiový průměr. V žádném případě nelze Žalmanovi vytknout nějakou pózu či neupřímnost. Jenže od legendy českého folku by měl posluchač požadovat víc.
