Mladá fronta DNES str. 03 Zahrada, 7.7.2006
Autor: Václav Koblenc
Žalman o starém spolu: Jsme tři vzácné postavy
Náměšť na Hané - Zdá se, že Pavel Žalman Lohonka, který letos oslavil šedesátku, se vrací v čase. Má velké plány se starou sestavou svého a spol., Tondou Hlaváčem a Pavlínou Jíšovou. Jedno z prvních vystoupení měli po dlouhé době před několika lety na Zahradě, zahráli si tady spolu i letos. „Zpíval jsem s hodně zpěváky a zpěvačkami, ale nikdy neměl ten vokál takovou krásnou barvu,“ říká Žalman.
Proč jste se vůbec rozhodl vrátit se ke staré sestavě?
Protože všichni tři si spolu chceme občas zahrát, pro nás to bude takové sváteční. Od podzimu plánujeme dvě až tři společná vystoupení měsíčně, víc ne, protože každý máme svoji mateřskou kapelu, kterou samozřejmě neopouštíme. Ale ve třech je to pořád moc pěkné, dobře se nám spolu hraje, zpívá a muziku děláme pro radost.
Není to jen nostalgie?
Není. Kdyby to byla jen nostalgie a nemělo to žádný muzikantský náboj, to bych se na to vykašlal. I když mám současnou kapelu, která je perfektní, šlape, lidi chodí, tak tohle je něco jiného. Může to mít i perspektivu, dokonce bych chtěl takhle v triu natočit desku. Pavlína je autor, Tonda začíná taky, nebudeme na nic chvátat, napíšeme si nějaké písničky a zkusíme to. Teď jsme nacvičili pár starších a funguje to. Je to tam.
Jak zkoušíte? Máte pořád hlavní slovo?
Zkoušky byly vždy rovnoprávné, jenom já jsem dodával 95 procent písniček a měl jsem s nimi určité představy. Ale vždy to byla kolektivní práce. Tonda i Pavlína jsou výteční muzikanti, já se těším na zkoušky, jsou v pohodě a klidu, žádné nervy, a hlavně nikdo neprudí. Hledáme tak dlouho, až ten tvar je přesně takový, jak se líbí všem.
Takže rovnoprávnost?
Jsme tři vzácné postavy, které se respektují a ctí. Nikdo nevystupuje jako hvězda, neříká, já chci mít v koncertu čtyři sóla. Nemusíme si říkat v aranžích dynamické záležitosti, ono to tak nějak vyplývá.
Jak si vysvětlujete tu magickou barvu vašich hlasů?
Ty hlasy nejen že barví, ony žijí! Je to zvláštní: zpíval jsem s hodně zpěváky a zpěvačkami, ale nikdy to takovou krásnou barvu nemělo. Je mi záhadou, proč ten vokál takhle funguje, je to kouzelné. Možná i proto, že se máme rádi, občas se scházíme i v hospodě a je nám spolu dobře.
V roce 1990 jste se nerozcházeli úplně v dobrém. Máte to už vyřešené?
Říká se, že do jedné řeky dvakrát nevstoupíš. Ten rozchod byl podle mého názoru naprosto z blbosti. Je důležité, že jsme si nijak neubližovali, i když jsem některé invektivy zaslechl, ale byl jsem nad věcí.
Kde budete zkoušet, když nežijete na jihu?
Napevno se odstěhuju do Českých Budějovic, budeme víc pohromadě, což bude naprosto ideální pro vznik nových písniček.
Plánujete tři hraní měsíčně. Co když budou chtít pořadatelé víc?
Musíme ctít, že máme své kapely, kdyby Tonda odešel, Nezmaři by se rozpadli, to by byla škoda. I Pavlína má svoji kapelu. Možná že někdy těch koncertů může být víc, ať je poptávka. Tyhle věci neplánuju. Samozřejmě že by to bylo krásné, ale já to beru, jako bychom začínali znovu. Uvidíme, jak to bude klapat, nejdůležitější je udělat nové písničky, pracuju na nich.
Cítíte stejné souznění s diváky jako před lety?
Je to podobné, i když tenkrát nás možná vnímali trošku jinak. Mají nás ale stejně rádi, prostě nás milujou, a proto si nás jdou poslechnout. Z nás tří vyzařuje na jevišti velký optimismus, usmíváme se, žádné zkraty ani šlehání očí, což občas jindy zažívám. Přenášíme radost z muziky na sebe, do lidí a oni to vycítí, jsou to chemické reakce. A my, co se zabýváme vesmírem a duchovními věcmi, víme, že je to od pánaboha.
