Znojemsko, Kulturní servis str. 04, 31.1.2006
Autor: Jiří Eisenbruk
Pavel Lohonka: chtěl jsem být učitelem, ale život rozhodl jinak
Před týdnem vystoupil před takřka vyprodaným hledištěm Městského divadla ve Znojmě Pavel Lohonka se svoji skupinou Žalman Lohonka & spol. Jednalo se o jubileum - v sestavě s Honzou Brožem, Jindřiškou Petrákovou-Brožovou a Petrem Novotným zde připravili v pořadí již tisící koncert. Před jeho začátkem poskytl Pavel Lohonka Znojemsku rozhovor.
Čím jste chtěl být v dětství?
Učitelem. Vždy jsem si na něj hrál, ale nikdy jsem se jím nestal. Dnes toho nelituji.
Osud rozhodl jinak, z učitele se stal písničkář a hudebník. Jak jste se vlastně k hudbě dostal?
Vlohy mám hlavně po dědovi, byl venkovský muzikant. Doma jsme také hodně zpívali, lásku k hudbě jsem získal již v dětství. Rodiče ji ve mně pěstovali a já jsem vše přirozeně vstřebával.
Na jaké nástroje hrajete?
V současné době jen na kytaru, v dětství jsem se učil hrát na housle, ovšem na ně bych si již netroufl.
Kolik jste složil za svůj život písní a která je vaší nejoblíbenější?
Celkem jsem složil asi 600 písní, přesně nevím, nepočítám je. A která je nejoblíbenější? Na to se mě lidé hodně ptají. Spíše ty novější písničky a takové, jež vycházejí z lidové hudby - například Rána v trávě, Svatá Kateřina a další.
A jaké písničky chce slyšet obecenstvo?
České i moravské publikum je velice konzervativní. Rádi si poslechnou novější, ale ty zažité mají raději - třeba Tymián, Z ráje apod.
Vzpomenete si na první píseň a první koncert?
První písničky jsem složil v době učení asi v šestnácti letech. Byly o přírodě a kamarádství. Ta první se jmenovala Sbohem, kamarádko a měla srdcervoucí milostný obsah. Nebyla reakcí na nějaký rozchod, s děvčaty jsem začal chodit až později. První koncerty jsem měl s Minesengry, tuto skupinu jsem spoluzakládal. Byly obvykle v Českých Budějovicích.
Co se na vaší tvorbě nejvíce podepsalo?
Všechno (smích). Hlavně však mezilidské vztahy, příroda, vztahy k ženám, zajímají mě neprobádané věci, které nás obklopují a s nimiž si nevíme rady. Pak také lidové prvky, kdy vycházím z lidových balad a písní. Nebráním se ničemu. Inspiraci hledám v životě svém i svých známých.
Za dva měsíce oslavíte šedesátku. Jak se cítíte?
Podle Vládi Merty je šedesátka nuda, což na sobě nepociťuji. Uvědomuji si, že budu mít šedesát, ale vůbec se na to necítím. Na druhé straně jsem trochu unavenější a rád bych méně jezdil, méně koncertoval. Ovšem když o nás posluchači stojí, tak je nemůžeme zklamat.
Do kolika roků může zpěvák vystupovat?
Frank Sinatra zpíval ještě v dvaaosmdesáti, někdo skončil ve čtyřiceti. Dokud budu mít chuť a lidi nás budou chtít, budeme vystupovat. I pak si jistě zahraji někde v klubu.
Máte nějaký vztah ke Znojmu?
Víno, dobré víno. Mrzí mě, že jsme zde hráli hodně málo. Většinou za námi publikum jezdilo na Vranov. Jeden čas jsme se sem nemohli vůbec dostat, prý by nebyl zájem. Nakonec je při dnešním koncertu divadlo takřka vyprodané. Mám rád Moravu. Publikum je zde vstřícnější a upřímnější než v Čechách.
